Srdečně zveme na další z řady oblíbených autorských večerů, v pondělí 5.12. ve 20h. Tentokrát bude všechny mimořádné hosty a jejich jednotlivé výstupy provázet téma KONTAKT. Před vlastním autorským večerem budeme od 19h slavit eucharistii.
V pondělí 16.prosince po pravidelné eucharistii, která začíná v 19h, bude hostem večera Barbora Čiháková, která si zvolil téma I z tebe bude heretik: několik poznámek ke vztahu teologie a poezie.
Poezie a teologie. Básník jako věštec, historik, učitel, vědec, teolog i lhář. Aneb co je to poezie a proč člověka doprovází a jaký je její vztah k teologii? Skutečně spolu nějak souvisí nebo je to jenom konstrukt? Přednáška se vrací zpátky v čase a ukazuje, čím je básnické slovo a jak na něj reagovali někteří učenci i teologové. Již nyní lze prozradit, že šlo stovky let všechno jednoduše a snadno – pak se objevil Dante. Jak naznačuje anotace, nelze zaručit, že budou problematické otázky zcela zodpovězeny, lze však s jistotou konstatovat, že se objeví nové.
Srdečně zveme na další z řady oblíbených autorských večerů, v pondělí 25.3. 2019 ve 20h. Tentokrát bude všechny mimořádné hosty a jejich jednotlivé výstupy provázet téma SKUTEČNOST. Před vlastním autorským večerem budeme od 19h slavit eucharistii. Těšíme se na vás! sestry a spolupořádající
Z autorských večerů, soirée, samostatných výstav u nás na Karmelu, cest do Luké a jiných příležitostí jsme měli možnost poznat tvorbu Ivy Folajtárové. Rádi bychom ji podpořili, a proto i na našich stránkách upozorňujeme na možnost prakticky napomoci vydání její knížky, která tak trochu souvisí s naší sestrou Irenou. Viz tadyhle:
https://www.hithit.com/cs/project/552/pohadkovy-pribeh-irenka-a-veliky-strom
Rainer Maria Rilke
Snad ze všech věcí zve to k uchopení
a z každé změny zní to: Vzpomínej!
Den, jímž jsme cize šli a bez ozvěny,
dar zítra nachystá a dá nám jej.
Bohuslav Reynek
Můj Bože,
Který dechem svým jsi život nalil do žil Adamova těla.
Který dechem po obloze rozptýlil jsi hvězdy jako na pasece vlhké jahody.
Dechem vody zahnal do moří a řek a tvrdou zemi vytvořil, i zemi, která něžna jest a oblečena trávníky:
Hle, kterak mlhami jsem spjat a svírán.
Kterak v nejistotách bloudím jak loď ztroskotaná.
Těžký, spoutaný, na půdě nejisté, že nedovedu zpívati ni zatančiti ku Tvé slávě!
Rainer Maria Rilke
Jak malé jsou věci, které si vybíráme za protivníky.
Co proti nám bojuje, je tak veliké!
Kéž bychom se dokázali nechat přemoci,
jako je příroda přemáhána velkou bouří. Pokračování »
dneškem přibývá do rubriky Poezie a příbuzná tvorba. Její autorkou je Nea Brkič.
Ke stažení ve formátu pdr ji naleznete zde: Nea Brkic_Basne
Varování: Následující text jsem napsala jedno odpoledne před osmi měsíci ve stavu těžké deprese. Teď se mi mnohé z toho zdá přinejmenším přehnané, ale tehdy jsem každičké slovo myslela zcela upřímně. Kdo chce povznést své nitro, prosím, raději nečíst. Přesto věřím, že někomu mohou být následují řádky prospěšné… Jen v zájmu zachování duševního zdraví nebrat přespříliš vážně.
(pro větší autentičnost neupravené)
Jsme vinni. Bylo by příliš naivní domnívat se, že ne. Snad se skutečně už rodíme s oním pocitem v prsou. Byli jsme bezohledně vrženi do světa, přitakali jsme tomu a možná, že už v tom je naše vina. Ale pokud se vzepřeme a rozhodneme se říct „ne“, „vrátit vstupenku“, proviňujeme se znovu. To je realita. Snažíme se najít berličky, o něž se dá opřít, abychom zakryli tu hrůzu. Strach z absolutna. Ze světa, který nemáme v rukou. A pokud se uchýlíme k Bohu, abychom nalezli jistotu a smysl ve svém utrpení, proviňujeme se znovu. Přijímáme pak krev, jež za nás byla obětována a stáváme se spolupachateli. Nietzsche měl pravdu. Zabili jsme Boha. Neustále Ho zabíjíme a je jedno, zda přijmeme či zavrhneme Slovo. V obou případech jsme bohovrahy. Vykoupila by nás jen naše nevina. Ale nevinní neexistují a každé další provinění zaráží hřebíky hlouběji do těla. Jsme tak vězňové vydaní na milost a doufající v milost, jíž však nejsme hodni. Neboť milost ze své podstaty vylučuje spravedlnost. A spravedlnost je ona ctnost, o niž bychom měli usilovat.
Pokračování »
Hraniční čas
Otevírá svou náruč
Chystá se ke spánku
Ale brání mu v tom zrnko písku
Bledost půlnoci…
Komu odpovídá?
Beztvarému snu
Či pohádce bez konce…?
Průzračná kapka se slanou chutí slz
Je radost
Tichá vzpomínka
Na vzdálené vzdechy…
Myšlenka pláče
Pokaždé, když chce uchopit minulost
Dech sladce vzlyká
Setřásajíc pachuť hořkosti…
(20. 5. 2008; 0:28)
Pokračování »
