Archiv rubriky ‘Poezie a příbuzná tvorba’

Slabotáž

14. 2. 2008 000 15.16

Pročpak slaboch – och – och – och
brousí zuby o naději?
Čistkypření zachtělo se
v mokvajícím vředění?
Kdepak – HUTNOST nenavrátí
řídké vůli pouháv NUTNOST!
„Bezodkladně dokončovat!“
– uchrání před tlením na dně Pokračování »

Už nad vodami

17. 1. 2008 000 13.58

Už nad vodami ranné vetry viali
A veľké hviezdy bledli, do vôd zapadali:
môj člnok ešte predsa prázdny bol…
Nik plachtou nepohol,
nik plachtou nepohol.
Ó, prečo, prečo?!
Až ráno, keď už slnko slávne na výšiny vzchodí
a sinavo sa lesknú veľké čierne vody,
ja k veslu sadnul som samotný, sám a sám.
S otázkou pozrel som k mlčiacim nebesám.
Pokračování »

Vyprchápání

14. 1. 2008 000 09.14

Přítomen svátosti
choulím se do pokání
leč moje nahota
mi stále oddaluje zrání

Obelhán zpupností
pokorou blednu
Ve stoje nestojím
nevím kdy sednu
Pokračování »

Bohuslav Reynek: Modlitba

28. 12. 2007 000 14.51

Pane, myslím na chvíli, až se tato země promění,
až budem bez břemen a věčným světlem oděni,
až nás prsy utěšení mlékem pokoje nasytí,
až budem odpočívati, radostmi přikryti… Pokračování »

Slovo

22. 12. 2007 000 20.04

Jan Zahradníček

Ptáme-li se po místě, které zaujímá poezie v přirozeném řádu věcí, dostane se nám odpovědi, že stojí na samém pomezí tohoto řádu, majíc za sebou všechen život na zemi a před sebou prázdno, které má zaplnit svým viděním.

Aby byla poezie s to dostát tomuto svému úkolu, musí být, jak říká Jakub Deml, „uzemněna“, musí být spjata se spodními žhavými vrstvami dění,… Pokračování »

Předposlední večeře Páně

12. 12. 2007 000 12.46

aneb Tři útržky z radostné zvěsti  je povídka jednoho ze současných salvátorských autorů, kterou zde tímto zveřejňujeme a budeme zvědavi na vaše případné ohlasy: Předposlední večeře Páně

Jednou se sejdeme

23. 11. 2007 000 20.13

Vanda Kuběnová

Jednou se sejdeme
a třeba i v krajině
kde bude všechno z hudby
nebe a štěrk
lavička pod akáty
a my
jako dva hlasy
staré písně

Pokračování »

Úsměv

20. 10. 2007 000 20.59

Marianne Sedivy

Ne, na tom nezáleží, u koho se zrodí.
Je prostě tady, to je vše.
A právě v tom je síla pousmání,
že může vykvést vlastně kdekoli.

Úsměv je semínko.
Jak jednou začne klíčit,
nic ho nezadrží.
Roste a vzkvétá,
množí se a plodí,
a vůbec nedbá na půdu, kam spadlo.
Pokračování »

Vlastní tvorba

8. 10. 2007 000 07.23

je na těchto stránkách vždy velmi vítaná. Dnes zveřejňujeme, se svolením autora, dvě původní básnické skladby. Jde o texty pro náročné publikum, jsme přesvědčeni, že na našich stránkách najdou své čtenáře.

Michal Karla: Země bez Podzimníků
Michal Karla: Předtiší a jiné příběhy (titulní stránka)
Michal Karla: Předtiší a jiné příběhy (úvod)
Michal Karla: Předtiší a jiné příběhy