Jan od Kříže
Když však je žádost už trochu nasycena a navyklá do jisté míry na věci ducha, s jistou silou a vytrvalostí, pak začne Bůh, jak se říká, duši odstavovat od prsu a přivádět ji do stavu kontemplace, což u některých osob bývá velmi brzy, hlavně u řeholníků, protože popřeli světské věci, a tak v kratší době přizpůsobí Bohu svůj smysl a žádostivost a přejdou ve svém cvičení k duchu a Bůh ho v nich takto opracovává….
Ve středu 13. listopadu pokračujeme v četbě Temné noci španělského mystika Jana od Kříže. Budeme číst první 4 kapitoly třetí knihy (přineste si potřebné stránky s sebou už vytištěné, pokud text nemáte, napište nám).
Můžete přijít už v 18h na eucharistii (celebruje Petr Glogar OCD, v sedm pak začínáme tichou meditací a v půl osmé čteme a vedeme dialog o textu, kterému jsme naslouchali.
Antonio Sicari
Když stojím před člověkem, který se nikdy nemodlil a neví, jak se to dělá a má strach z toho, čím vším by měl projít, aby se naučil modlit, první věc, kterou bych mu měl říct je. „Ale ty už se modlíš, jsi bytost, která se modlí. Dokonce tvůj dech je už sám o sobě modlitbou: Bůh tě stvořil tak, aby se dokonce tvůj dech obracel k němu a tíhnul k němu. A jestli to platí pro každou lidskou bytost, tím spíš pro křesťana: když jsi byl pokřtěn, Bůh ti svěřil svůj vlastní Dech.“
Tuto středu (30. listopadu 2013) v 19h opět začínáme pravidelné večery četeb z klasických děl duchovní literatury. Letos je na programu Temná noc Jana od Kříže a případně ještě i Krátké spisy téhož autora.
Antonio Sicari
Když řekneme, že modlitba má být jako dýchání, zní to jako pouhá fráze, ale položme si vážně otázku, kdy se v nás začíná formovat modlitba. Odpověď, která by navazovala na biblické poselství, by měla znít „už tehdy, když dýchám.“ Dýchat znamená volat po životě, dýchání je dar, který nám Bůh dává minutu za minutou od chvíle, kdy nás stvořil. To je naše základní modlitba – modlitba a dech spolu souvisí. My si toho nemusíme ani být vědomi, ale světci to zakoušeli a byli tím fascinováni. Zpočátku podobně jako my s námahou hromadili různé úkony zbožnosti, násobili počet modliteb, přidávali střelné modlitby, učili se obracet své myšlenky k Bohu, a pak si postupně uvědomili, že modlitba je jako dech. Přáli si, aby Bohu patřil i každý jejich nádech a výdech a rostlo v nich vědomí, že obsah posledního dechu (když ho Bůh přijme zpět), by neměl být než zvolání Ježíšova jména, vzdech naplění touhou po nebeském Otce. Pokračování »
Edith Steinová
Duše ženy má být prostorná a otevřená všem lidem, má být naplněná mírem, aby dosud slabé plaménky neuhasily bouře, má být vřelá, aby dosud křehká seménka neumrzl, má vyzařovat jas, aby v jejích záhybech a temných koutech nevzešlo jedovaté býlí, má být rezervovaná, aby její vnitřní život nebyl ohrožován vnějšími vzruchy, má být prázdná od vlastního ega, aby v ní bylo dost místa pro životy druhých lidí, a konečně má ovládat sebe i své tělo, aby celou svou osobností mohla odpovědět na každé zdravé vnuknutí ducha.
V sobotu 25. května 2013 od 9h do cca 15.30h na Novotného lávce (Praha 1, u Karlova mostu) v Budově Českého svazu vědecko-technických společností se bude konat 17. den karmelitánské spirituality, letos věnovaný knize Vnitřní hrad španělské mystičky Terezie Avilské.Velmi srdečně zveme!
Antonio Sicari
Před lety v Lurdech konvertoval známý ateistický lékař Alexis Carrel, poté, se mu před očima uzdravil člověk, kterého on sám diagnostikoval jako nevyléčitelně nemocného. Carrel později dokonce napsal knihu o modlitbě. Najdeme v ní toto: „Kdo se opravdu modlí, modlitba má na jeho oganismus vliv srovnatelný s působením endokrinního systému, např. štítné žlázy nebo nadledvinek. Smysl pro posvátno je srovnatelný s naší potřebou kyslíku a modlitba je srovnatelná s dýcháním.“
Jako inspiraci pro letošní postní dobu pár slov z listů karmelitky Alžběty od Trojice (1880-1906):
Prosím vás, označte všechno pečetí lásky, nezůstává nic než ona.
Jak je pravdivé, že život je velmi vážná věc: každá minuta nám byla darována, abychom se více „upevnili“ v Bohu…, aby byla stále větší naše podobnost s božským vzorem a stále hlubší naše jednota. Ale aby bylo možno uskutečnit tento plán, který je plánem samotného Boha, pohleďte na tajemství: „zapomenout na sebe, ustoupit stranou“, nepočítat se sebou, dívat se na Mistra, nevidět jiného než Jeho, přijímat týmž způsobem radost i bolest jako přicházející přímo od Jeho lásky, neboť duše pak může přebývat na velmi klidných výšinách. … Nemám strach ze své slabosti.
Ve čtvrtek 17. ledna v 19h pokračujeme v četbě Výstupu na horu Karmel španělského mystika Jana od Kříže. Budeme číst 22. a 23. kapitolu třetí knihy.
