jsme tedy absolvovali druhý praktickoteoretický úvod do kontemplativní modlitby. Jak jsme účastníkům slíbili, připojujeme powerpointovou prezentaci, kterou jsme komentovali na závěr včerejšího setkání: K čemu může být… .
Ve Fotoalbu také přibylo několik fotek z nedělního odpoledne a podvečera věnovaného Terezii z Lisieux.
Wilfrid Stinissen
Mohou nastat období, kdy se nám kontemplativní modlitba tak „daří“ a kdy se dokážeme usebrat s takovou lehkostí, že celý den je takřka nepřetržitou modlitbou. Žijeme v atmosféře modlitby. A tu nás může někdy napadnout myšlenka, že už snad nemusíme nadále tak přísně doby modliteb dodržovat. Vždyť se přece modlíme ustavičně. Stanovit přesné doby modliteb je možná dobré pro začátečníky – zdá se nám – a kdo má už ducha modlitby v sobě, nemusí se přece vázat ustanoveními a předpisy. Bez Boha již být nemůžeme, myslíme na něj automaticky. Proč se tedy nějak zvlášť namáhat a z donucení přerušovat možná naléhavou práci kvůli chvíli modlitby, tím spíš, že se nám často lépe modlí při práci nebo na ulici než v kostele? Pokračování »
začínáme středou 27.2. v 19.30h. Budeme pokračovat pravidelně každých čtrnáct dní (případné výjimky zde vždy uvedeme) po celý letní semestr. Setkání trvá cca 1,5h, koná se u sester karmelitek v Jinonické 22 (Praha-Košíře), vede sestra Denisa Červenková a hosté.
Tento úvod je určen naprostým začátečníkům, zejména těm, kteří se dosud neodvážili navštívit úterní tiché meditace v kryptě, protože neví, co si v modlitbě počít s tichem.
Námitky nezkušených
Nezkušení v duchovních věcech mívají ohledně našeho postupu mnoho dotazů a pochyb, protože ho redukují na tvrzení, že se nesmí na nic myslet. Říkají: máme-li svého ducha hluboko utišit a ponořit v mlčení, rozumí se samo sebou, že při tom nemyslíme, takže by se mohlo citovat satirické rčení: nula z nuly pojde, pročež nicota nevede k ničemu.
Tak se snaží neduchovní lidé hanobit svaté cvičení. Tu bychom mohli s Řehořem Naziánským odpovědět: „I když každý chválí svůj způsob modlitby, nemá nikdo právo pohrdavě mluvit o způsobech modlitby, které nezná.“
Francisco Osuna
Při kontemplativní modlitbě existují tři způsoby mlčení, pokud vynecháme ty méně důležité. První způsob zakusíme, jestliže v nás ustanou všechny myšlenky, představy a obrazy viditelné skutečnosti a duše mlčí vzhledem ke stvořeným věcem, tak jak si to přál Job, když řekl: „Kéž bych nyní tiše ležel a spal. Ve snu bych odpočívat s králi a panovníky země, kteří si vybudovali poustevny.“ Pokračování »
Osmero dnů, ve kterých splněna byla touha proroků
Toť den touhy a blažených radostí: Zvěstování Krista.
Toť den pokoje a tělesné něhy: Kristovo narození.
Toť den věrnosti a blaženého sjednocení: Zelený čtvrtek.
Toť den dobroty a srdečné lásky: Veliký pátek.
Toť den moci a veselé radosti: Vzkříšení.
Toť den víry a žalostného nářku: Nanebevstoupení.
Toť den pravdy a horoucí útěchy: Letnice.
Toť den spravedlnosti a pravé hodiny: Poslední soud.
Rabi Rafael se ptal svého učitele: „Proč se jeden lidský obličej nepodobá druhému?“
Rabi Pinchas odvětil: „Protože člověk je stvořen k obrazu Božímu. Každý si bere božskou životní sílu z jiného místa a všichni dohromady tvoří člověka. Proto jsou jejich obličeje rozdílné.“
Richard Rohr
Nejjednodušším pravidlem pro dobrou modlitbu je upřímnost a pokora. S těmito dvěma se nikdy s modlitbou nemůžeš minout. Mluv k Bohu upřímně. Nedávej se Bohu tak, jak si myslíš, že máš vypadat. Odevzdej se Bohu ve své nahotě, takový, jaký opravdu jsi, i kdybys mu měl dávat svůj hněv a svou roztržitost.
Učívali jsme se roztržitostem vyhýbat. Je ale daleko lepší jich užívat. Jestliže jsi celé odpoledne zaměstnán jednou myšlenkou, předej právě ji Bohu. Pane, proč jsem takto zajat ve své fantazii? Proč mě to pořád zaměstnává? Proč mě tenhle účet nebo splácení hypotéky nebo cokoli jiného tak rozčiluje? Namísto aby ses snažil toho zbavit a převáděl to kamsi do spirituálního či teologického světa, zapoj to do své modlitby. V tom je význam celistvé modlitby ve světě, ve kterém se Slovo stalo tělem. Pokračování »
Romano Guardini
„Dokud mlčím jsem pánem toho, co v sobě nosím. Vyřknu-li však slovo, pak je dávám z toho, co je pro mne výlučné, do dosahu druhého. Vydávám je ven a tím do nebezpečí. /…/ Slovo má tělo jako člověk: obraz ze zvuku a hlasu. Má ducha, opět jako člověk: smysl, jejž zjevuje ve slyšitelném. A jako člověk má i srdce: chvění mysli, již naplňuje. Slovo je sám člověk; jeho nejjemnější, nejživější projev. Slovo je více než pouhé sdělení; je moc, podstata, tvar.“
R. Guardini: Růženec naší milé Paní, Křesťanská akademie Řím 1981.
Jak je třeba zacházeti se spánkem
Významná osoba mi jednou řekla, že zbožný člověk se musí připravovat na spánek tak, jako bezbožný na umírání. Neboť budeme souzeni tak, jak nás zastihne smrt. Proto se máme ubírat ke spánku jako k soudu, neboť smrt nás může zastihnout ve spánku. Znal jsem kohosi, jenž ulehl zcela zdráv ke spánku a zemřel, aniž by se mohl opět vzchopit anebo říci: „Zde mně něco bolí.“ Pokračování »
