Karmel Edith Steinové

Antonio Sicari

Před lety v Lurdech konvertoval známý ateistický lékař Alexis Carrel, poté, se mu před očima uzdravil člověk, kterého on sám diagnostikoval jako nevyléčitelně nemocného. Carrel později dokonce napsal knihu o modlitbě. Najdeme v ní toto: „Kdo se opravdu modlí, modlitba má na jeho oganismus vliv srovnatelný s působením endokrinního systému, např. štítné žlázy nebo nadledvinek. Smysl pro posvátno je srovnatelný s naší potřebou kyslíku a modlitba je srovnatelná s dýcháním.“

Pokračování »

mistr Eckhart

Nech v sobě Boha působit, přiznej ten skutek jemu a netrap se tím, zda působí přirozeně nebo nadpřirozeně – obojí je jeho: přirozenost i milost. Co je ti po tom, čím se mu hodí působit a co působí v tobě nebo ve druhých? Ať působí, jak a kde a jakým způsobem se mu hodí.

z německých kázání (DW V, 307)

Thomas Merton

V naší době všechno musí být „problémem“. Naše doba je doba úzkosti, neboť Tys to tak chtěl. Naše úzkost se nám nevnucuje zvenku násilím. My ze svého nitra ji vnucujeme našemu světu a jeden druhému

Svatost v takové době znamená bezpochyby přenášet se z oblasti úzkosti do oblasti, kde úzkost není, nebo to snad znamená naučit se od Boha setrvávat uprostřed úzkosti bez úzkosti.

(Rozjímání o samotě)

Anselm Grün

Duchovní cesta dávných mnichů není žádnou moralizující cestou, ale cestou mystickou a mystagogickou, cestou, která nás vede do Boží náruče. Proto z Evagriových spisů nečiší strohá přísnost, ale láska, pozornost a radost z našeho povolání, kterým je sjednocení s Bohem v modlitbě. Z jeho slov je cítit touha po Bohu. Nejvyšší hodnotou, které může člověk dosáhnout je moci se nerušeně bez rozptylování modlit k Bohu, po tom touží mniši celým svým srdcem.

Pokračování »

Anselm Grün

Zacházení s myšlenkami a konkrétní cvičení sice pomáhají k uklidnění vášní a uzdravení duše, ale skutečné zdraví přináší teprve kontemplace. Tak to zakusili mniši, tak to popsal Evagrius Ponticus.

Kontemplace je čistá modlitba, ustavičná modlitba mimo všechny myšlenky a pocity, modlitba jako sjednocení s Bohem. Evagrius neúnavně popisuje modlitbu jako nejkrásnější dar, který Bůh pro nás lidi vytvořil. Důstojnost člověka spočívá v tom, že se v modlitbě může sjednotit s Bohem.

„Může existovat něco lepšího než vroucí vztah k Bohu a život strávený v jeho přítomnosti? Modlitba, která již není ničím rozptylována, je to největší, čeho může člověk dosáhnout.“

Pokračování »

Mistr Eckhart

Jednou jsem řekl, že Bůh tvoří svět nyní a že všechny věci jsou v tomto dni stejně vznešené. Kdybychom řekli, že Bůh stvořil svět včera, anebo jej stvoří zítra, byl by to nesmysl. Bůh tvoří svět a všechny věci v jednom přítomném okamžiku, a čas, který uběhl před tisíci lety, je Bůh stejně přítomný a blízký jako tato chvíle. V duši, která prožívá jeden přítomný okamžik, Otec plodí jednorozeného Syna a v tom stejném rození se duše rodí v Bohu. Je to jedno rození: Otec plodí svého jednorozeného Syna v duši pokaždé, když se ona rodí v Bohu!“ Pokračování »

bl. Charles de Foucauld

Modlitba je rozhovor s Bohem, je to volání vašeho srdce k Bohu. Musí proto být něčím zcela přirozeným, zcela pravým, vyjádřením nejhlubších důvodů srdce… nikoli vaše rty musejí mluvit, nikoli váš Duch, nýbrž vaše vůle, která se projevuje tak, že se v celé své pravdě, obnaženosti a upřímnosti rozprostře před Bohem a nabízí se mu. To je modlitba. Není k tomu zapotřebí ani dlouhá doba, ani mnoho slov a myšlenek. Bude to různé: někdy bude o něco delší, někdy bude jen velmi krátká – vždy podle přání vašeho srdce. Jste-li zcela prostí, postačí jedno jediné slovo, jste-li méně prostí, stačí pár vět, aby proběhla. V každém případě je to stav vašeho srdce.

Dávejte pozor! Musíte vědět, že lidé, kteří se zcela odevzdali Bohu a s celou pílí hledají jen jeho vůli, že cokoli Bůh takovým lidem dá, to je to nejlepší. Tím si buď jist, jako že je Bůh živ, že to nutně musí být vůbec to nejlepší a že nemůže být žádný jiný způsob, který by byl lepší. A i kdyby se stalo, že něco jiného zdá se být lepší, přece to pro tebe není tak dobré: neboť Bůh chce právě tento způsob a žádný jiný a tak musí nutně být pro tebe ten nejlepší. Ať je to nemoc nebo nouze, hlad nebo žízeň nebo cokoliv, co Bůh na tebe dopustí nebo nedopustí, nebo co ti Bůh dá nebo nedá, to všecko je pro tebe to nejlepší, ať jde o zbožnost a vřelost, nebo že ti chybí, a vůbec cokoli máš nebo nemáš – jen se na to správně zařiď, abys měl ve všech věcech na mysli Boží čest, a cokoli ti pak on udělá, je to nejlepší.

Pokračování »

se koná v neděli 18. prosince od 9h (pro ty, kdo chtějí přijít i na mši  v kostele sv. Jana Nepomuckého v Košířích) či od 10.30h přímo v klášteře. Je možné se připojit i o polední přestávce. Konec předpokládáme přibližně kolem 18. hodiny večerní. Pokračování »

Ludvík Vaculík

Ze škvíry mezi zdí domu a dlaždicí roste stromek: nějaký pajasan. Už má přes metr, a já když vyjdu na dvůr, se divím, že tam ještě je. Já bych ho nechal růst, ale on by zahradil dveře. Někdo z nájemníků ho vylomí, tam zůstat nemůže.

V poslední době jsem postižen jakýmsi ohledem, respektem či soucitem k životu. Na brouka bych nešlápl, květ popence překročím. Rozmáhá se ve mně poznání, že život na Zemi je jeden, má jenom statisíce tvarů, forem, projevů. Jako by kdysi Někdo infikoval Zemi několika mikroby, jež se za miliony let velice rozvětveně vyvinuly. Je to život většinou nevědomý, pudový, zvykový, chemický, reaktivní. Nejvyšším stupněm jeho vývoje je zatím člověk, jenž si život uvědomuje. Ptám se: je to náhoda, či to byl nějaký vyšší plán? K jakému poznání a jednání jsme řízeni? My máme odpovídat za Zemi? Jestliže se z toho objevila myšlenka o Bohu, žádný div a veliká úleva. Pokračování »