Karmel Edith Steinové

Thomas Merton (1915-1968) se narodil ve Francii, jeho matkou byla americká malířka, otec byl také malíř, Novozélanďan. Dětství a mládí prožil v Evropě a ve Spojených státech. Vystudoval v Cambridge a posléze Columbia University v New Yorku. Byl velkým příletem života, při hledání jeho celkového smyslu se však cítil přitahován k mystice a askezi. Protože byl přesvědčen, že dar kontemplace je středem křesťanského života a toužil, aby se také u něj tento dar mohl rozvinout, vstoupil v r. 1941 do trapistického kláštera v Gethsemani (USA). V r. 1949 byl vysvěcen na kněze. Stal se z něj také autor četných knih různých žánrů: od poezie přes eseje a statě, které se zabývají modlitbou, mnišským životem, liturgií, válkou, zbrojením, rasismem, východními náboženstvími. Ústředním tématem však zůstává kontemplace a téma duchovního života, která v závěru svého života úzce propojil s angažovaností za usmíření společnosti i náboženství. Na pozvání benediktina Jeana Leclerqa se v r. 1968 účastnil mezináboženského kongresu mnichů v Bangkoku.

10. prosince 2008 si připomínáme 40. výročí jeho tragické smrti: zemřel 10. prosince 1968, po dvaceti sedmi letech života v klášteře, do nějž vstoupil ve věku sedmadvaceti let.

Pokračování »

Čím se moje modlitba stávala zbožnější a niternější,
tím jsem toho měl stále méně co říci.
Nakonec jsem ztichl docela.
Stal jsem se – a bylo to víc než jen protiklad řeči –
stal jsem se naslouchajícím.

Napřed jsem si myslel, že modlit se je mluvit.
Poučil jsem se však, že modlitba není ani pouhé mlčení, ale naslouchání.
Tak to je: modlit se neznamená poslouchat sám sebe.
Modlit se znamená ztišit se, setrvávat v tichu a čekat,
až modlitebník uslyší Boha.

S. Kierkegaard

Pane, řekl jsem, vidíš toho havrana, tam na té větvi?
– uznávám, že tvá velikost se nemůže tak ponížit, aby mě vyslyšela,
ale potřebuji alespoň nějaké znamení.
Když se teď domodlím, udělej, ať odletí, to mi bude znamením,
důkazem, že nejsem na světě úplně sám…

Pokračování »

Klemens Tillman

Co se mění, když si živě uvědomujeme, že žijeme v Boží přítomnosti? Jsou lidé, kteří Boží přítomnost vůbec neberou na vědomí. Jiní se začínají zajímat o věci víry a s toužebností hledajícího se ptají, kde je Bůh. Pro nás, kterým se dostalo milosti víry, jsou důležitější další tři způsoby chování. Pohled přítomného Boha pociťujeme jako uznání a účast, jako příznivé přijetí a samozřejmě také jako pochvalu. Zůstáváme sice u své činnosti, ale všechno děláme před Boží tváří. Ukazujeme mu své chování a přejeme si, aby je viděl. Ne z domýšlivosti, abychom se pochlubili, ale proto, že od něho se můžeme nadít správného ocenění, pravé míry, nutné opravy, pomoci a podnětu k nápravě, porozumění a příznivého přijetí. … Pokračování »

„Jsou lidé, kteří místo aby se odevzdali Bohu a jednali v něm, spíše mu svým nemoudrým chováním a svým odporem brání. Jsou jako malé děti. Když je matka chce vzít do náručí, kopou a pláčou, protože chtěly jít samy, ačkoli to ještě neumějí, nebo dělají jen dětské krůčky…“

sv. Jan od Kříže

Pokračování »

pokračování

… Když jakýsi starec chce naučit ruského poutníka ustavičné modlitbě, otevře Filokalii a předčítá mu odstavec Šimona Nového Teologa (949-1022): „Posaď se v mlčení a samotě. Nakloň hlavu, zavři oči, dýchej pomalu, vnoř své myšlenky z hlavy dolů do srdce. Při každém vydechnutí řekni: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou. Ta slova vyslovuj pomalu a potichu, jen rty nebo i jen v duchu.
Pokračování »

Kdosi nazval Modlitbu Ježíšovu „syntézou veškeré teologie.“ To se ovšem může zdát trochu přehnané, ale přesto je třeba uznat, že tato modlitba je co do svého teologického obsahu mimořádně bohatá. Vyjadřuje základní postoj člověka vůči Bohu, který mu nabízí svou spásu. Člověk má spásu přijmout z ruky Boží a otvírá se jí tak, že uzná svou hříšnost.
První část Modlitby Ježíšovy: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží“ je vyznáním víry. Ježíš je tam vyznávám jako Kristus, tj. Mesiáš, Pomazaný. „Ježíš není nic, není-li Kristus, a Kristus není nic, není-li Ježíš.“ Naše bezmezná důvěra v něho se zakládá na jeho božství. Není možno opakovat tato slova, aniž bychom zároveň rostli v nezlomné důvěře. Pokračování »

Pokud se budeš opravdu modlit,
vznikne v tobě hluboký pocit důvěry.
Budou tě provázet andělé,
kteří ti odhalí smysl všeho stvoření.

Evagrius Ponticus

(pokračování)
Úspěšná kontemplace dává jistotu

Vše, co bylo řečeno, tě zve k tomu, aby ses řídil zásadou: Uveď svůj rozum do stavu hlubokého mlčení a klidu. To se netýká jen začátečníků, ale i velmi pokročilých, protože ďábel znepokojuje mysl klamnými vnuknutími. On vnuká zdánlivě dobrá slova a věty, aby vystupovaly ze srdce k duchu, a kdo není na stráži, může se domnívat, že k němu mluví Bůh. Aby svůj klam dovršil, vnuká mu myšlenku, že se nikomu z lidí nic takového nepřihodilo, že by mu nikdo nevěřil, kdyby o tom vypravoval, a proto své zjevení musí chránit mlčením. Všechny tyto lsti a úklady ďábla přemůžeš použitím této zásady.
Pokračování »

Dnes (úterý 26. března 2008) večer v kryptě Nejsv. Salvátora pokračujeme v pravidelné úterní tiché meditaci (20.15-21.15), zítra se v klášteře v Jinonické uskuteční další prakticko-teoretický úvod do kontemplativní modlitby (19.30) – tentokrát prosíme o včasný příchod.