Karmel Edith Steinové

Kolín 24.-28.9.2008

Především pro studenty, ale nejen pro ně, jsou určena individuálně vedená ignaciánská duchovní cvičení v jezuitském exercičním domě v Kolíně (Kutnohorská 26, 280 02 Kolín). Zájemce budou exerciciemi doprovázet P. Jan Regner SJ a sr. Olga Zelená SSJ. Začneme ve středu 24. září večeří v 19 hodin a kurz zakončíme v neděli 28. září bohoslužbou a obědem. Během kurzu je zachováváno silentium. Duchovní cvičení jsou určeny těm, kteří touží lépe poznat sebe a Boží působení ve svém životě. Mohou se také stát školou modlitby a příležitostí se naučit rozlišovat lepší od dobrého a tak se správně rozhodovat v důležitých životních situacích, objevit své životní povolání, nebo prohloubit a oživit náboženskou zkušenost.

Život je pro většinu lidí mrtvá cesta a nevede k ničemu. Ale jiní vědí hned od dětství, že putují k neznámému moři. Záhy je překvapuje ostrost větru; na jejich rtech je již chuť soli – až do té chvíle, kdy je za posledním písečným přesypem ta nekonečná vášeň zpolíčkuje pískem a pěnou. A potom jim už nezbývá než se do ní ponořit nebo se vrátit.

Francios Mauriac

Viktor Frankl

Jak učí logoterapie, máme k dispozici tři cesty, jimiž se lze dostat ke smyslu v životě. První je ve vytváření díla nebo ve vykonání činu. Druhá tkví v prožívání něčeho nebo v setkání s někým; jinými slovy, smysl může být nalezen nejen v díle, ale i v lásce.
Nejdůležitější je ovšem třetí cesta ke smyslu v životě: dokonce bezmocná oběť beznadějné situace, tváří v tvář osudu, který nemůže změnit, je s to překonat samu sebe, je s to vyrůst nad sebe, a tím se změnit. Člověk tak může přeměnit osobní tragedii ve vítězství. Edith Weisskopf-Joelsonová vyjádřila naději, že logoterapie “může být protiváhou určitým nezdravým tendencím v současné kultuře Spojených států, kde nevyléčitelným trpitelům je dána velmi malá příležitost, aby mohli být hrdí na své utrpení a aby je mohli považovat spíše za povznášející než ponižující”, aby tak “nemuseli nejen být nešťastní, ale nemuseli se stydět za to, že jsou nešťastní”.

Musíme nejprve znát tři předpoklady, které umožňují jakákoli duchovní cvičení. První je, že přátelství a spojení s Bohem je v tomto pozemském životě možné. A to nejen v malé míře, ale těsněji a pevněji, než je lze nalézt mezi sourozenci nebo mezi matkou a synem. Duchovnost tohoto přátelství a spojení mezi Bohem a člověkem nebrání jeho velikosti a intenzitě. Nemluvím nyní jen o obecném přijetí člověka Bohem, také ne o pochybnostech, které mohou mít smrtelníci, zda jsou ve stavu milosti a o Boží lásku, která je reálnější než všecky věci tohoto světa a tak oblažující, že k ní nelze nic přirovnat.
Pokračování »

Profesor filosofie stál před svou třídou a na stole měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou skleněnou nádobu a začal ji plnit kameny o rozměrech asi 5 cm.
Když ji naplnil, zeptal se studentů, zda je plná. Studenti souhlasili.
Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice, Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny.
Potom se opět zeptal studentů, zda je sklenice plná. Studenti opět souhlasili s údivem, proč se takhle ptá.

Pokračování »

Kent M. Keith

Lidé jsou pošetilí sobci.
Přesto je mějte rádi.
Když konáte dobro, lidé vás obviní ze skrytých sobeckých motivů.
Přesto konejte dobro.
Když máte úspěch, získáte falešné přátele a skutečné nepřátele.
Přesto usilujte o úspěch.
Na dobro, které vykonáte dnes, se zítra zapomene.
Přesto konejte dobro.
Upřímnost a otevřenost z vás dělá snadný terč.
Přesto buďte upřímní a otevření.
Největší lidé s největšími myšlenkami bývají sestřeleni
nejmenšími lidmi s nejmenšími myšlenkami.
Přesto myslete ve velkém.
Lidé mají rády outsidery, ale následují jenom vůdce.
Přesto bojujte i za outsidery.
Co stavíte léta, může být zničeno přes noc.
Přesto stavějte.
Když nabídnete pomocnou ruku, můžete se dočkat nevděku.
Přesto lidem pomáhejte.
Dejte ze sebe světu to nejlepší – a dostanete do zubů.
Přesto světu dávejte to nejlepší.

Je lepší být snílkem, který věří všemu,
než být skeptikem, který nevěří ničemu, ani pravdě.

rabi Nachman

Nemůžeme zakázat hříšným myšlenkám, aby nás napadaly, ale můžeme jim klást odpor.

otcové pouště

Přemysl Rut

Byli a žili raz staři lude, dva, keři meškali v chalupce u lesa. A raz přišel ku nim jeden pocestny a prošil ich, aby mu dali něco poješč, že je hladny a slaby. No tak mu sněsli, co mohli, a ešče mu na lavce ustlali, a un se trochu zdřimnul. A jak se zdřimnul, tak stanul a podžekoval im a pravil: „Peniz němam, abych sem se vam muh odměnič, spylnim vam vaše tři přani. Zytra budže měsiček na nově, a jak vyjdě, vyjdžiče ven večer a řekniče tři přani. A ty se vam spylňa.“ A šel preč. Pokračování »

Francois Varillon

Láska je chudoba, závislost, pokora.

Milující říká milovanému: „Ty jsi moje potěšení“. To vypovídá o chudobě: bez tebe mi schází radost. Nebo: „Ty jsi moje všecko“: říkám tím, že bez tebe nejsem nic. Milovat znamená chtít být skrze druhého a pro druhého. Pro druhého: jde o dar.
Není možné říkat zároveň: „Miluji tě“ a „Chci být na tobě nezávislý“. Jedno vylučuje druhé. Když milujeme, chceme záviset na druhém: „Půjdu s tebou až na konec světa.“ Kdo víc miluje, víc závisí. Nejde o závislost, která je výsledkem nějaké potřeby, tak jako u dítěte, jež potřebuje matku, jde o čiré tíhnutí k druhému, vnímavost k druhému, jako je vnímavá matka vůči svému dítěti. Jestliže nebereme vážně, že Boží láska vůči nám je čistá, paradox se tu promění v absurditu. Pokračování »