Bůh nechce pro sebe tvé prosby, půst a bdění,
tím sobě prospíváš a svému proměnění.
Mír pravý v duši je, když oproštěna vloží
svou vůli osobní tam na práh vůle Boží.
Vše, cokoli jen chceš, je v tobě, je tvůj sen,
a jest jen na tobě, zde dostaneš to ven.
Angelus Silesius
Buď to, co hledáš, věz, když nestaneš se tím,
pak pokoj nezískáš, vše promění se v dým.
* * *
Nač lkát, že jsou i ti, kdo trýzeň přinášejí?
To patří k cestě mé a tou já k Bohu spěji.
Angelus Silesius (1624-1677), slezský barokní básník a mystik
sv. Juliána z Norwiche
„Ukázál mi jakousi malou věc, velkou jako lískový oříšek, která ležela v dlani mé ruky a byla kulatá jako míček. Pohleděla jsem na ni očima svého rozumu a pomyslela si: co to může být? A bylo mi odpověděno takto: to je všechno, co je stvořeno… Na této malé věci jsem viděla tři vlastnosti. První je ta, že Bůh ji stvořil, druhá, že Bůh ji miluje, třetí, že Bůh ji udržuje.“
Evagrius nám radí pro každou vášeň jinou metodu. Tři základní pudy – jídlo, sexualitu a touhu po majetku – můžeme pomocí askeze, postu a almužny přeměnit. Správnou cestou je kázeň: vášně se nemají potlačovat, ale formovat, aby nám byly k dispozici jako zásobárna síly.
Jaké by to bylo,
kdyby před Boží tvář dospělo jen ticho našich vnitřních úzkostí,
bez našeho hlasitého naříkání?
Je to vůbec možné, když právě nářek je hlasem našich úzkostí?
Proto se dále říká: „nechť před tebou není skryt můj nářek“.
Před tebou, Bože, skryt není,
avšak mnoho lidí ho neslyší.
Někdy se zdá, že pokorný služebník říká:
„Ať před tebou není skryt můj nářek“
a jindy se usmívá –
pohasla snad touha jeho nitra?
Dokud toužíme, naříkáme,
ne vždy náš hlas dolehne k uším druhého člověka,
nikdy však nezůstane nevyslechnut Bohem.
sv. Augustin
A. Cencini
5. Zkouška
Zkouška je Božím dílem, je výrazem Boží vůle vyjít člověku vstříc. Je to gesto jeho prozřetelnosti.
Zkouška je vždycky výslednicí dvojího pohybu: od člověka, který vstupuje do zkušenosti s Bohem a od Boha směrem k člověku, s nímž se mu dostává zkušenosti. Touha a záměr člověka mít zkušenost Boha je namístě, ale předchází jí a rozhodující je ona Boží touha a záměr setkat se s člověkem, mít s ním zkušenost. Zkouška je tedy prostředek, jímž se Bůh setkává s člověkem. Tak je tomu v Písmě svatém a u všech Božích přátel. Posvátný text dokonce vůbec nezná kategorii „zkušenost Boha“ ze strany člověka, ale pouze její opak: totiž Boží zkušenost člověka. Pokračování »
Otec Poimen prosil otce Josefa: „Pověz mi, jak se stát mnichem.“ Ten mu odpověděl: „Chceš-li nalézt pokoj, když budeš dělat to či ono, vždy si klaď otázku: Já – kdo vlastně jsem? a nikoho nesuď.“
otcové pouště
A. Cencini
NĚKTERÉ BIBLICKÉ KATEGORIE
Na závěr předkládám některé z biblických kategorií, které by mohly posloužit jako klíč k výkladu naší existence. Každý si může nalézt v Písmě svatém mnohé další. Uvádíme pouze některé z nejklasičtějších spolu s podněty, jak je aplikovat na osobní kontext.
Je dobré mít na paměti, že biblické kategorie jsou měřítkem pro interpretaci vlastního životního příběhu.
Stvoření
Bůh stále tvoří. Úkon stvoření (Gn 1,26) není osamělý čin související s počátkem mého života. Každý životní okamžik v sobě nese stopu Božího tvoření.
Bůh nás tvoří a přetváří (Iz 65,17) ke svému obrazu a své podobě. Pouze v nás se může uskutečnit tento obraz a zároveň jen my můžeme a máme rozpoznat ve své minulosti vše, co Bůh udělal, abychom se stali Božím obrazem, jehož vrcholnou podobou je Kristus.
Bůh nás tvoří k svému obrazu a své podobě: to také znamená, že svou identitu nalezneme pouze v jeho identitě, že „je skryta s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3). Mimo toto bytostné pouto (jako je spojení ratolesti s révou, ovce s dobrým pastýřem atd.) není srozumitelná. Pokračování »
A. Cencini
Metodologické poznámky k dosud řečenému:
* Nejde o prosté školní cvičení, psychologický test ani o pouhou psychodiagnostickou introspekci, nýbrž o skutečně duchovní úkon, který využívá podnětů z oblasti psychologie.
* Má se provádět v ovzduší hluboké modlitby, a to modlitby k Duchu svatému, který je Boží pamětí a „dobrou“ pamětí člověka.
* Nespokojit se s celkovým a souhrnným pohledem, nýbrž věnovat pozornost detailům, onomu „lehkému vánku“ Eliášovu.
* Nemít naspěch a nedomnívat se, že musíme ihned všemu porozumět. V našem životě jsou a mohou být skutečnosti nebo okolnosti, které zatím neumíme pochopit a rozluštit. Čas plného porozumění teprve nastane. Kdo se může domnívat, že ihned všemu rozumí? Lepší je tedy za každou popsanou stránkou ponechat jeden bílý list.
* nedomnívat se, že „už vím“ nebo že jsem už odvedl kus práce.
* vyhýbat se všeobecnostem, hotovým frázím, předpojatostem, přibližným a povrchním interpretacím. Pokračování »
A. Cencini
4. Pravidlo křesťanské víry: vše má svůj střed v Kristu
Záměrem Boha-Otce, který všechno stvořil v Kristu, je dát celému stvoření střed v Kristu a usmířit se sebou všechno „jeho krví prolitou na kříži“ (Kol 1,20). Hymny Kol 1,15-20 (o Kristově prvenství) a Ef 1,3-14 (o Božím plánu spásy) mohou být jakýmsi základním vodítkem našeho cvičení: všechno, co je součástí našeho života, má být prožíváno, zváženo, zaznamenáno na pozadí života Božího Syna, jeho tajemství a jeho prvenství, které je původem a cílem naší existence. Jestliže je Písmo exegetický klíč pro pochopení dějin, tím spíše a konkrétněji je Ježíšův život (jeho tajemství vrcholící událostí kříže) kritériem pro porozumění našemu životu. Všechno se soustředí kolem „události“ Krista, která dává smysl každému dni naší existence a zahrnuje ji v sobě.
Další aspekt onoho pravidla úplnosti bychom mohli formulovat takto: celek našeho života je obsažen a naznačen v celku Kristova tajemství. Pokračování »
