Karmel Edith Steinové

Jsou určeny pro ty, kteří nemohou odjet do ústraní kláštera a přesto by chtěli právě během adventního času prohloubit vlastní modlitbu. Probíhají při zachování našeho běžného pracovního nebo studijního rytmu dne a v našem přirozeném prostředí. Exercicie uprostřed všedního dne jsou vymezeny pouze časově (4 adventní týdny), nikoliv tematicky, jsou individuální, tj. způsob práce je stanoven dohodou s doprovázejícím. Nejsou určeny pouze pro studenty, avšak právě ti dostanou přednost při větším počtu zájemců.

Pokud byste rádi využili právě téhle možnosti, jak prohloubit duchovní život za pomoci exercicií ve všedním dni, kontaktujte nás co nejdříve (a pouze) na adrese exercicie(zavináč)hotmail.com.

„Velcí lidé si pro sebe nepotřebují vymýšlet identitu; pouze se snaží objevit, odkrýt a užívat si tu identitu, kterou už mají. Jak řekl svatý František těsně před svou smrtí v roce 1226: „Já jsem udělal, co jsem měl udělat. Teď je na vás, abyste udělali, co musíte udělat.“ Pokračování »

Starosti jsou jako nemoc; člověk je musí přijmout: To nejhorší, co může udělat, je bránit se jim.
Přepadají člověka jako záchvat, vyvolány vnitřními nebo vnějšími podněty. A člověk si má říci: „Zase jeden záchvat.“

L. Wittgenstein

Čím větší temnota se rozprostírá kolem nás,
tím šířeji musíme otevřít své srdce světlu shůry.

Edith Steinová

To, co od tebe Bůh žádá, se musíš snažit poznat sám tváří v tvář Jemu.

Edith Steinová

Doba že je špatná? My jsme ta doba!

sv. Augustin

D. Bonhoeffer

Kdo jsem?
Často mi druzí říkají, že vycházím ze své vězeňské cely klidně, vesele a pevně jako pán ze svého zámku.
Kdo jsem? Často mi druzí říkají, že mluvím se svými bachaři svobodně, přátelsky a jasně, jako bych jim já měl poroučet.
Kdo jsem? Také mi druzí říkají, že snáším dny neštěstí vyrovnaně, s úsměvem a hrdě jako ten, kdo je zvyklý vítětit.
Jsem opravdu takový, jak o mně druzí říkají? Anebo jsem jen takový, jak se znám já sám?

Pokračování »

F. Jalics

… Boží vnuknutí se v našem vědomí vynořují v podobě myšlenek stejně jako se tam objevují vrtochy našeho ega. Jinak řečeno, nemůžeme vědět, jestli myšlenky nebo nápady, které se nám najednou vynoří v nitru, pochází z našeho egoismu nebo jsou od Boha. … Můžeme je rozlišit jen nepřímo, například tím, že si všimneme, jak vypadají naše vztahy k druhým.

Mezi naším vztahem k Bohu a naším vztahem k lidem existuje hluboká paralela. Kdo je schopen důvěřovat lidem, důvěřuje také Bohu. Ten, jehož schopnost důvěřovat lidem je velmi omezená, měl by si být vědom, že pravděpodobně jen zřídka důvěřuje také Bohu. Každý máme svobodu zvolit si, komu budeme důvěřovat a komu ne.

Božský Umělec usilovně buší do spasitelného dláta a pečlivě opracovává kameny, aby je připravil pro stavbu věčného chrámu. Tak zpívá naše laskavá matka svatá církev katolická v latinském hymnu liturgie posvěcení kostela. A opravdu to tak je.
Každou duši vyvolenou pro věčnou slávu lze velmi příhodně označit jako kámen určený pro stavbu věčné svatyně. Stavitel, jenž chce vystavět budovu co nejlépe, musí nejdříve opracovat kameny, ze kterých bude stavět. A toho dosáhne pomocí úderů kladiva a dláta. Stejně si počíná nebeský Otec vůči vyvoleným duším, které jeho nejvyšší moudrost a Prozřetelnost určily již od věků, že budou sloužit ke stavbě věčného chrámu. Pokračování »

pokračování

V mlčení rezignujeme na všechny své projekce. „Když otec Agathon něco viděl a jeho srdce chtělo o té věci vyslovit soud, říkal si: Agathone, nedělej to. A tak se jeho myšlení zklidnilo“. „Když vidíš někoho hřešit, modli se k Bohu a říkej: Odpusť mi, neboť jsem zhřešil“. Pokračování »