srdečně Vás zdravím z Florencie! V červenci to bude rok, co jsem postulantka a co bydlím tady ve florentském noviciátě, místě řeholní formace naší kongregace. Sestry mě poprosily, abych napsala něco o tom, jak se mi tady vlastně daří (že prý už neví, co vám mají odpovídat). Tak já tedy ráda píšu a vzpomínám na krásné pražské časy prožité s vámi. Pokračování »
a ještě jedna pozvánka, tentokrát (alespoň pro pražské) na místě o něco dostupnějším: Indie
V rámci mezinárodního studentského filmového festivalu Angelus lze v pátek 6. března 2009 ve 20hod v kině Světozor shlédnout film Zemřít v Jeruzalémě s následnou diskusí s režisérkou, producenty a profesorem Lubošem Kropáčkem, naším předním arabistou.
V pondělí 9. března 2009 v 19 hod ve Velkém sále Městské knihovny, Mariánské nám.1, Praha 1 pak bude následovat Angelus Awards – Přehlídka krátkých studentských filmů, které letos získaly ocenění na festivalu Angelus. Hosty večera budou: známý polský režisér Krzystof Zanussi, americký producent Ralf Winter, a český režisér Jiří Zelenka.
Podrobnosti o akci najdete v pozvánce: kinematografie-a-konflikt, nebo na www.angelus.uvadi.cz
Čas od času publikujeme „zprávy z cest“ – nejde jenom o výpravy do cizích zemí ve smyslu geografickém, ale často o vykročení do nové životní etapy. Dnes tedy příspěvek Ivy, která nedávno skončila svá pražská studia a vrátila se domů – jaké to bylo vracet se, co to přineslo dobrého a co jí chybí.
Společně s Ivou doufáme, že si v následujícíh řádcích najdete, co potřebujete, co vám pomůže k vašim vlastním návratům a cestám…
11.10. 1993 Tomáš Halík nás dnes vybídnul, abychom si vedli „duchovní deník“. Jen tak před spaním projít si den, takový, jaký byl a pokoušet se v něm hledat (boží) oslovení. Uvažuju o tom, že bych letos začala pravidelně docházet k Salvátorovi na katechismus.
Halík se ptal, s jakým úmyslem tedy přicházím: vylezlo ze mě cosi, jakože pokřtěná sice jsem, ale to je asi tak všechno, k Salvátorovi docházím asi rok, ale myslím, že dál už takhle nemůžu jít sama, nestačím si. Studuju druhý ročník filozofické fakulty, češtinu, jednoobor. K přijímání? Snad, nevím, jestli už nastal ten správný okamžik, nejspíše ano. Pokračování »
V uvodu tohoto prispevku se omlouvam vsem lingvisticky vnimavejsim ctenarum, ktere obtezuje cist ceske clanky bez diakritiky. Hned v prvnich dnech meho pobytu v Kolkate me vsak postihlo nekolik soubeznych IT kalamit, z nichz jedna zpusobila nepouzitelnost meho ceskeho laptopu, a to bohuzel v dobe, kdy byly vsechny sluzby ochromeny nejprve Durgapudzou, pote Laksmipudzou, pote stavkou svolanou komunisty, nasledne stavkou svolanou Trinamul Congressem a konecne v soucasne dobe Kalipudzou. Doufam, ze Kartikpudza a Dzagatratripudza jiz na fungovani IT servisu mit takovy vliv nebude a dalsi texty jiz nebudu muset skladat v nasem baghajatinskem cybercafe. Puvodne jsem mela v umyslu napsat prispevek o fascinujici precpanosti kolkatskych ulic, o shaneni nausnic pro rybu na jedne ind(olog)icke svatbe a o nepredstavitelne hlucnych zastupech Kolkatanu, oslavujicich v ulicich podzimni svatky bohyne Durgy. Pro muj porouchany laptop mi ale nezbyva nez se omezit na tema, ktere me nyni pri terennim vyzkumu indickeho ritualu zamestnava nejvice, a to na hranice ucasti a moznosti ritualniho dialogu pri studiu obradu jine nabozenske tradice. Predem upozornuji vsechny potencialni ctenare, ze tento prispevek bude nejspis znacne nudny a zdlouhavy, ale trpelivym jedincum, kteri ho doctou az do konce, budu neskonale vdecna za jakekoliv postrehy a reflexe. Pokračování »
Jednou z nejdražších ulic světa je londýnská Oxford street. Její výhodou je kromě jiného skutečnost, že je dostatečně dlouhá a široká, aby se na ní vešly obchody všech luxusních značek.
Ani nevím, jak se to stalo, ale zdá se, že už tady v Londýně pobývám dva týdny, takže je načase vynést na světlo Karmelu zase nějaké poznatky o zdejší říši divů. Ráda bych poskytla i nějaké hluboké duchovní a jiné vhledy, leč jsem povahy nízké a omezené, proto to tentokrát bude o dopravě.
Bydlím asi 45 minut chůze od školy, což znamená asi dvě hodiny jízdy autobusem, 50 minut vlakem, 30 minut autem a 20 minut na kole. Zvláště jízda anglickým autobusem stojí, jak napovídá přehled časů, za podrobnější rozbor. Pokračování »
Představte si, že stojíte na okraji přecpané dvouproudé silnice, která se pružně mění ve čtyřproudou s jedním pruhem v protisměru a krávou uprostřed, a pokoušíte se přejít. Představte si, že se snažíte najít své místo v neprodyšně zalidněném vlaku, který nemá označené vagóny a lidé do něj naskakují, už když brzdí a když z něj jiní lidí vyhazují obrovská neforemná zavazadla. Představte si, že dvacet minut smlouváte s rikšákem o alespoň přibližně správnou cenu a pak celou cestu odmítáte navštívenky majitelů obchodů a hotelů, vyhazujete z rikši lovce turistů a pak se musíte s řidičem pohádat, že mu opravdu nedáte třicet rupií extra za to, že pršelo, svítilo sluníčko, bolely ho zuby nebo prostě jen tak. Jak se kam dostat a zůstat přitom živ a přibližně zdráv je prostě jedna z otázek, kterou cestovatel v Indii nikdy nepřestane řešit. Za poslední dva týdny se mi podařilo cestovat v řadě obvyklých i neobvyklých dopravních prostředků v různých oblastech Indie, a tak zařazuji soubor malých črt, charakterizujících jednotlivé způsoby dopravy, jejich úskalí a případné výhody.
Pokračování »
Těch několik poklidných a příjemných dní, které jsme plánovali strávit na rádžasthánském venkově, uplynulo jako voda, a tak jsme se začali pozvolnými přískoky přesunovat do Bengálska. Po krátké zastávce v Džajpuru, rušném městě s bohatou historií a mnoha zajímavými památkami, jsme nasedli na vlak a druhý den jsme se s poměrně snesitelným pětihodinovým zpožděním ocitli ve Váránasí, jednom z nejposvátnějších měst Indie, kam každoročně putují davy lidí, aby se zde vykoupali v očistných vodách silně znečištěné řeky Gangy. Toto místo bylo osídleno lidmi již před několika tisíci lety a podle některých názorů patří k nejstarším městům na světě. Dlužno dodat, že na to opravdu vypadá.
