Kdo jsem?
D. Bonhoeffer
Kdo jsem?
Často mi druzí říkají, že vycházím ze své vězeňské cely klidně, vesele a pevně jako pán ze svého zámku.
Kdo jsem? Často mi druzí říkají, že mluvím se svými bachaři svobodně, přátelsky a jasně, jako bych jim já měl poroučet.
Kdo jsem? Také mi druzí říkají, že snáším dny neštěstí vyrovnaně, s úsměvem a hrdě jako ten, kdo je zvyklý vítětit.
Jsem opravdu takový, jak o mně druzí říkají? Anebo jsem jen takový, jak se znám já sám?
Neklidný, nemocný, stále po něčem toužím jako pták v kleci,
těžce lapám po dechu, jako by mi někdo svíral hrdlo,
hladovím po barvách, po květinách, po ptačích písních, žízním po dobrém slově, po troše lidskosti, třesu se hněvem nad zvůlí i nejmalichernější urážkou,
zneklidněn čekáním na velké věci, v bezmoci se strachuji o své přátele
v nekonečné dálce, jsem unavený a vyprahlý, než abych byl s to se modlit, přemýšlet, tvořit,
jsem malátný, připravený se vším se rozloučit?
Kdo jsem? Ten první, anebo ten druhý? Copak jsem dnes takový, a zítra jiný? Obojí zároveň?
Před lidmi pokrytec a sám před sebou opovrženíhodný bolestínský slaboch?
Anebo se to, co ve mně ještě je, podobá poraženému vojsku, které v nepořádku ustupuje,
ačkoli mělo vítězství na dosah ruky?
Kdo jsem? Sám se takto ptát nemá cenu. Ať jsem však jakýkoli, Ty mě znáš, jsem Tvůj, Bože!
(psáno v hitlerovském vězení za druhé světové války)
Tento příspěvek byl publikován
dne 30. 10. 2008 (Čtvrtek) v 19.43 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
