Karmel Edith Steinové

Složitě. Právě v posledních předkřestních dnech si člověk uvědomí, jaká je to nespravedlnost, že ho Pán nestvořil jako normálního katolíka! Koordinace věřících a nevěřících přátel a příbuzenstva, to je úkol, ke kterému je potřeba hned houf strážných andělů. Debaty, otázky, úsměvy, zvednuté obočí, kousání do rtů… Někdy člověk touží po tom, aby nemusel nic vysvětlovat, obhajovat, říkat, protože slova zoufale klopýtají. Jenže jste povolaní ke svědectví, a tak občas ve své svaté víře někomu způsobíte lehký šok, jindy srážka se světem způsobí pohmožděniny zapálené katolické duši. To není nic převratně nového, protože vydatné dva roku katechumenátu jsou dobrou průpravou, stoupá pouze kvantita a kvalita takových příhod. Nejkrásnější na tomhle katolickém poznávacím exkurzu do světa je ale to, že člověk zjistí, kolik krásných bytostí má kolem sebe. To úžasné překvapení v okamžiku, kdy pochopí, že on nebo ona už dávno vědí; že jdete po společné cestě nebo dokonce, že sami dostáváte sílu obdarovávat lidi kolem, se místy zdá jako příliš velký dar. Naštěstí se vždycky stane něco, co vás rychle vrátí na zem. Třeba dostanete vynadáno, že nekoukáte na semafor, jenže to je pro katolické embryo jenom další důvod k oslavě Hospodina. Zkrátka brzy zjistíte, že se chováte jako totální šílenec a že je vám v tom dobře.
A pak se jednoho dne probudíte a zjistíte, že se nic neděje, Bůh je daleko, kolem jen šeď, mlha, šeď. Pak vám někdo sdělí, že zrovna tady je prostor pro Vaši víru, že právě tady se z nezralého plodu stává nová bytost, teď možná začínáte malým kouskem své bytosti chápat
dosah toho, pro co jste se rozhodli…

-ph-

(ještě nakrátko jedna ze salvátorských katechumenek)

Tento příspěvek byl publikován dne 4. 4. 2007 (Středa) v 8.12 v rubrice Debaty, názory, diskuse. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .