Pane, řekl jsem

Pane, řekl jsem, vidíš toho havrana, tam na té větvi?
– uznávám, že tvá velikost se nemůže tak ponížit, aby mě vyslyšela,
ale potřebuji alespoň nějaké znamení.
Když se teď domodlím, udělej, ať odletí, to mi bude znamením,
důkazem, že nejsem na světě úplně sám…


Díval jsem se na havrana, ale ani se nepohnul.
„Pane, máš pravdu, tvá důstojnost nemůže vyslyšet podobné prosby.
Kdyby havran odletěl, zesmutněl bych mnohem více,
protože lidé jako já by tak měli nárok jen na taková znamení.
Znamení, která jsou odrazem našich vlastních přání.
Vrátila by mě do mého osamění.

Pak jsem se poklonil až k zemi a vzdálil se odtud.

Tehdy mou beznaděj nahradil zvláštní a zcela nečekaný pokoj.

Antoine de Saint-Exupéry

4 komentářů k příspěvku “Pane, řekl jsem”

  1. Sarkozi říká:

    Ano. Krásné. Moc znamení, velké zmatení. A splnění vlastních přání….? Miluji Saint-Exupéryho, ale přesto mě zarazil jeho postoj pokory. Je to opravdu správně vyjádřená pokora? Není to nedostatek sebevědomí? Cituji: „Uznávám, že tvá velikost se nemůže ponížit tak, aby mě vyslyšela..“
    Není lepší to „Pane, ty mě vyslyšíš..“ s prostotou dětské duše?

  2. Administrator říká:

    také mě to trochu zarazilo, možná je to tím, že je to vytržené z kontextu (nevím odkud to vlastně je), ale zdá se mi na tom zajímavé hlavně to vyústění: že ať je to u Exypéryho tak či onak, v určité chvíli naši beznaděj či bezradnost nahradí docela nečekaný pokoj.

  3. Zita říká:

    Mne tam ta veta hodne sedi. V jinem kontextu by mne asi nadzvedla ze zidle, ale tady mi prijde, ze je vyjadrenim postoje viry, ktery se u Boha nesetkava s pochopenim – prosba o znameni neni vyslysena. Pochopila jsem ji jako volani nekoho, kdo je bud hodne nestastny nebo svou situaci povazuje za tak beznadejnou, ze vyslovi i takto ponizenou prosbu. Jako kdyby ten clovek uz byl na konci sil. Ale nakonec dostane mnohem vice nez zadal. Prave proto mi konec basne i cele jeji vyzneni prijde tak plne lasky a povzbuzeni.

  4. Sarkozi říká:

    Děkuji. To dává smysl. Jako kdyby byl na konci sil. Protože kdyby opravdu byl, nežádal by už ani znamení. Snad jen poslední věta vyjadřuje opradovou beznaděj a tím to správné vyústění. Nečekaný pokoj.

Zanechte komentář