Karmel Edith Steinové

V dnešním evangeliu (srv. J 20, 19-31) se prolíná hned několik témat: pokoj vzkříšeného Krista, Duch darovaný učeníkům, téma nedělního dne – dnešní evangelium ovšem podobně jako úryvky, které budeme číst o příštích nedělích chce také zdůraznit, že se tu počíná cosi zcela nového. Po Velikonocích se Ježíšův příběh v dějinách uzavírá a otevírá se čas učedníků. Dnešní epizodu bychom mohli rozdělit do tří částí: strach učedníků, setkání s Kristem a radost, která je jeho plodem, vyslání.
Strach učedníků před Židy je celkem pochopitelný. Je ovšem nepřijatelný: strach, který vede k uzavřenosti a k pohledu na druhé jako potenciální hrozbu. Nemyslím, že by nám tento postoj v našich současných křesťanských společenstvích byl zcela cizí!
Setkání s Kristem a radost sem vnáší nečekané – nový smysl existence komunitě, která se cítí podporována a “navštívena” Kristem a odtud se rodí radost učedníků. Při našich nedělních setkáních máme vždy možnost učinit novou zkušenost se vzkříšeným Kristem a to má být motivem, který je schopen nás vyvést ze strachu k radosti. K radosti, protože si uvědomuji, že dějiny i můj vlastní životní příběh mají nějaký smysl… i to, co je na nich obtížné, co je v nich “křížem” (Vzkříšený nese stopy zranění, ukazuje je učedníkům, jakoby chtěl sdělit, že naše zranění nemusí zcela vymizet, ale budou přesto proměněny ve vítězství, i když jizvy poneseme až do konce života s sebou).
Je tu i vyslání: Ježíš vysílá své učedníky, aby vyšli z uzavřených prostor – tak i my, když vycházíme z našich nedělních eucharistických shromáždění bychom měli zrcadlit něco z tajemství Vzkříšení, které jsme slavili. Budou-li naše tváře odrážet tento podíl na novém životě, budeme i pro ostatní mnohem věrohodnějšími svědky „radostné zvěsti.“

homilii C. Ambrosini přeložila a upravila -dč-

Tento příspěvek byl publikován dne 15. 4. 2007 (Neděle) v 15.41 v rubrice Biblická zamyšlení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .