Karmel Edith Steinové

„Vzpomínky časem vyblednou a takhle budu mít něco, co si můžu po letech přečíst a třeba si znova vzpomenout, jaké to je nechat se pokřtít…“, motivuje autorka z řad čerstvě pokřtěných studentů u Nejsv. Salvátora v Praze vznik následujícího textu. Jsme vděčni za sdílení, nepohrdneme ani dalšími příspěvky či komentáři.

Jak popsat tu neuchopitelnou směsici dojmů, které vás uchvátí při a těsně po vašem vlastním křtu? Možná bude lepší začít po pořádku. Jak to celé začalo? Z pohledu mých nejbližších v momentě, kdy jsem potkala jednoho mladíka s ryze tradiční katolickou výchovou. Zamilované srdce je přístupnější uvažovat i o jiných pohledech na svět, než je ten váš. Takže semínka mé klíčící víry padala na úrodnou půdu, kterou jim připravily mé dvě kamarádky evangeličky z vysokoškolských studií a má snaha pochopit, co prosycuje život mého drahého a dává mu sílu vytrvat. Najednou stojíte před vašimi blízkými s tím, že se chcete nechat pokřtít. Jste nešťastní z jejich rychlých závěrů, že je to přirozená reakce na víru vaší drahé polovičky, z otázek, na které nedokážete uspokojivě odpovědět, a ze svých pochybností, zda na jejich pohledu není přece jenom něco pravdy. Ale Cosi, co zatím nedokážete blíže popsat, vám dává sílu stanout před nimi a obhajovat. Obhajujete s nadějí, že to nějak půjde a ono to opravdu jde. Srdce se vám plní klidem, že máte za zády opravdu silného advokáta. Období katechumenátu je navíc poměrně dlouhodobá záležitost, takže i největší pochybovači najednou vidí, že v neděli se jde do kostela, ať již chumelí nebo svítí slunko, ale hlavně ať již vás doprovází vaše drahá polovička či nikoliv. Vaše vlastní pochybnosti o pevnosti vaší víry se občas vrací, naštěstí jsou přehlušeny hlasem z vašeho srdce, který říká: díky Ti, Bože. Tyto pochybnosti se v plné síle vrací těsně před křtem, dáváte si víc času na přípravu než v průběhu celého katechumenátu, a tím pádem máte i víc času klást si nepříjemné otázky. Naštěstí máte kolem sebe mnoho lidí, kteří vás nenechají v pochybnostech utonout. Kněze, přátele z katechumenátu, při jejichž vyprávění jako byste slyšeli mluvit sebe, společenství ostřílených katolíků, jejichž přímluvy cítíte na nedělních mších téměř hmatatelně, chápavého přítele, který trpělivě vysvětluje, když se čeká, že bude vysvětlovat, poslouchá, když potřebujete mluvit a podrží, když klesáte. Též překvapivě cítíte tichou podporu rodiny, která vás podporuje navzdory tomu, že jste se vydali trochu jinou cestou než oni. Den, na který se již nějakou dobu připravujete, se přiblíží. Mezi otázky, které vás sužují, se přidá ještě jedna. Jak obstojíte před hrstkou nevěřících přátel a rodinou, které jste pozvali na sobotní vigilii? Zároveň ve vás klíčí naděje, že si třeba začnou klást otázky, kterými jste se sami zabývali na začátku katechumenátu. Že Bůh mluví i skrze jiné lidi, jste poznali na vlastní kůži, tak hodíte za hlavu obavy z reakcí vašich blízkých. Potichu a potajmu se o Kristu svědčit nedá. Možná jim tato událost dá podnět zeptat se sami sebe, co ji k tomu vede? Pak jste vyzváni, abyste se shromáždili u oltáře, ten dlouho očekávaný okamžik je tady. Trochu se vám třesou kolena, v dalších mnoha očích svých kamarádů katechumenů čtete své vlastní pocity. Najednou z vás tréma padá, čas jakoby se na chvíli zastavil, zavíráte oči, podvědomě vnímáte hudbu, která zní celým kostelem a vaše srdce zpívá. Okamžik obmytí svěcenou vodou trvá tak krátce, že si ho téměř neuvědomíte, ale klid který vás zalije, trvá ještě dlouho. Najednou se na sebe koukáte tak trochu z výšky a za zavřenými víčky vaše mysl cítí, jak jste malinkatí – malinkatí v porovnání s chrámovou lodí, malinkatí v čase a prostoru, malinkatí před Bohem. Toto vědomí vás ale nepřinutí se přikrčit, nesrazí vás na kolena, ba naopak narovnáte záda a vychutnáváte koalici s Bohem, kterou jste právě uzavřeli. Je to úleva být malinkatý. Odhodíte stranou obavy, jestli váš život bude opravdu živým svědectvím o Kristu, jak se po vás chce a radujete se z vědomí, že na nic nejste sami a že za vašimi zády bude vždy stát váš Pán, aby vám pomáhal a vedl vás.
ltmv

Tento příspěvek byl publikován dne 17. 4. 2007 (Úterý) v 9.40 v rubrice Debaty, názory, diskuse. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .