Řešení je nadosah
Thomas Merton, OCSO
V jednom zenovém koanu se říká, že osvícený člověk není ten, kdo hledá Buddhu, či kdo ho našel, ale že je to obyčejný člověk, kterému už nezbývá nic dalšího, co by měl udělat. Ovšem nestačí zastavit se. Zastavit se by znamenalo zůstat stát ve vzdálenosti mnoha tisíc mil a dál nic nepodnikat by se rovnalo zůstat nekonečně vzdálený svému cíli. Ani dojít na místo ale není to pravé – dojdeš tam a zničí tě to.
Řešení je přitom nadosah: jak prosté je nemuset už nic dál dělat pro toho, komu už skutečně nezbývá nic dalšího, aby udělal. To ovšem není pro nezralého člověka, ať by pro to dělal či nedělal cokoliv. Zralý plod však padá ze stromu aniž by o tom musel příliš uvažovat.
* * *
To, čeho máme opravdu zapotřebí, nám může být jedině darováno. Abychom tento dar dostali, máme mít „otevřeného“ ducha. Abychom měli otevřené nitro, máme se zříci sebe samých, v jistém smyslu musíme zemřít sebeobrazu, který jsme si uvnitř vybudovali, vlastní autonomii, vlastní vybojované identitě. Máme být schopni zanechat oné duševní a duchovní křeči, která nás spoutává v našem bolavém, zranitelném a nemohoucím já, jež je tím jediným, co ze sebe dosud známe.
z knihy Conjectures of a Guilty Bystander trapistického mnicha T. Mertona (1915-1968)
Tento příspěvek byl publikován
dne 14. 6. 2009 (Neděle) v 16.57 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
