Karmel Edith Steinové

Olga Tokarczuková

Uvnitř i zvenku, k sobě i k ostatním, vyprávět každou situaci, nazývat každý stav; hledat slova, zkoušet si je, střevíček, který mění pohádkovou popelku v královnu. Přesouvat slova jako žetony, které klademe na čísla v ruletě. Třeba to teď vyjde? Třeba vyhrajeme?

Mluvit, chytat lidi za rukáv, přikázat jim posadit se naproti a poslouchat. Potom se sám proměnit v posluchače jejich „mluvit, mluvit“. Což není psáno: Mluvím, tedy jsem? Mluví se, a tedy se existuje? 

Používat k tomu všech možných prostředků, metafor, parabol, zajíknutí, nedokončených vět, neuvažovat nad tím, zda se věta utrhne v polovině, jako by se za slovesem náhle otevřela propast.

Neponechávat žádné nevyjasněné, nedovyprávěné situace, žádné zamčené dveře; vyrazit je kopnutím nadávky, dokonce i ty, které vedou do žinantních a stydlivých chodeb, na které by se raději zapomnělo. Nestydět se za žádný úpadek, žádný hřích. Povyprávěný hřích bude odpuštěn. Povyprávěný život – spasen. Neučí nás to snad svatý Zikmund, Karel a Jakub? Ten, kdo se nenaučil mluvit, zůstane navždy uvězněn v pasti.

z knihy Běguni polské prozaičky Olgy Tokarczukové.

Tento příspěvek byl publikován dne 7. 10. 2009 (Středa) v 16.12 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .