Karmel Edith Steinové

V edici Řeč duše vydalo nakladatelství Paulínky v letošním roce knihu francouzského antropologa a teologa Bernarda Ugeux Hledání vnitřního pramene, kterou velmi doporučujeme všem, kdo usilují o prohloubení duchovního života („duchovně hledajícím lidem“ různých tradic a „začátečníkům na cestě meditace“, píše autor). Jde o jednu z nemnoha knih dostupných českému čtenáři (vedle titulů jako H. Enomiya-Lasalle: Zenová meditace; R. Rohr: Všechno má své místo; A. de Mello: Sádhana), které zdůrazňují, jak důležité je pro autentický rozvoj vnitřního života brát v potaz také naši tělesnost a afektivitu a přitom zároveň nabízí řadu praktických doporučení pro ty, kdo se skutečně odhodlají vydat se po cestě, jež vede k setkání s oním „vnitřním pramenem“, zdrojem veškeré naší vitality. Praktičnost a konkrétnost rad je velkou předností tohoto titulu. Jeho autor vychází z duchovních potřeb velkého množství současníků, s nimiž se seznámil během svého více než třicetiletého pastoračního působení v oblasti duchovního doprovázení – proto se nebojí např. poukázat na přínos, který pro mnohé lidi znamenají nabídky východních duchovních tradic. Že práce na sobě samém, zdravé sebepoznání či tradičněji stále připomínaný Tomášův výrok gratia supponit naturam, je snad už i v západním křesťanství opět stále zřejmější, otázkou pro mnohé křesťany možná zůstává, nakolik je skutečně případné čerpání inspirace z velkých východních tradic ohrožením pro svébytnou identitu západní spirituality. Ovšem je-li cesta svatosti zároveň cestou k pravé lidské zralosti, snad je i příležitostí nenechat se vést strachem, ale láskou, která v nás podporuje schopnost učit se od druhých, od „jiných“.

Kniha má tři velké oddíly: velké místo je na počátku věnováno práci s tělem a s dechem, která má vést k usebranosti a naslouchání. Když naše tělo, myšlenky i city jsou klidné, obvykle se nám také lépe daří být přítomni sami sobě i Bohu. Autor nás znovu učí vhodnému držení těla při modlitbě, které má napomoci naší vnímavosti a pozornosti. Druhá část knihy přibližuje západnímu člověku metodu Ježíšovy modlitby s odkazem na hésychastickou tradici a vyprávění Ruského poutníka. Třetí část pak vychází z ignaciánské meditace a vrací do našeho duchovního života afektivitu, abychom se znovu naučili rozlišovat naše „vnitřní hnutí“ při naslouchání Božímu slovu i celku našeho života a osvojili si umění svobodné volby.

Titul knihy odráží naprosto zásadní zkušenost autora, kterou čtenáři karmelitánské spirituality (ale jistě i jiných mystiků) dobře znají. Leitmotivem, který název odráží, je totiž pramen, který je skryt hluboko v jádru naší identity, pode všemi city, myšlenkami i tělesnými vjemy. A o setkání s tímto pramenem v zásadě jde. Knihy jako tato nás mají povzbudit v touze a hledání: abychom (znovu)nastoupili cestu, kterou nikdo jiný za nás nemůže ujít.
„Duchovní hledání provází lidi od té doby, co se na světě objevili, a ukazuje, že jsou ustavičně konfrontováni s radikálními otázkami po smyslu života, lásky a smrti. /…/ Slova o vnitřním prameni také napovídají, že odpověď musíme hledat stejně tak uvnitř jako mimo sebe. Když mluvím o prameni, mám na mysli život, plodnost, tajemství, pozvání objevovat.

Osvobození pramene chápu ve dvou významech. Možná, že jsme jednoho dne ten pramen již objevili, že jsme z něj už pili, ale životní zkoušky ho později zatarasily. /…/ Není ani vyloučeno, že jsme zatím nikdy nepřišli na to, že se v naší hlubině skrývá tajemná a nekonečně bohatá niterná skutečnost. Je součástí naší nejautentičtější totožnosti, ale my jsme se nikdy nenaučili hasit u ní svou žízeň.“

Tento příspěvek byl publikován dne 14. 5. 2007 (Pondělí) v 7.42 v rubrice Duchovní doprovázení, Modlitba, kontemplace. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .