Člověk činu
Alberto Hurtado
I. Ctnosti člověka činu
Je třeba dojít úplné věrnosti a oddanosti, absolutní transparence, žít tak, aby mé jednání odolalo prověrce druhých, poněvadž všechno může být prověřeno. Svědomí, které aspiruje na takovou poctivost, samo cítí ta nejmenší vybočení a lituje jich: soustřeďuje se na sebe, pokořuje se a nachází pokoj.
Musím se stále považovat za služebníka velkého díla. A protože mou úlohou je být služebníkem, nesmím odmítat prosté úkoly, obyčejné administrativní práce ani úklid… Mnozí touží po chvílích klidu, aby mohli přemýšlet, číst, připravovat velké věci, ale jsou úkoly, které všichni odmítají. Kéž se jich chopím právě já. Jestliže se má vykonat dílo, nesmí se nic vynechat. Je důležité konat vše s nesmírnou láskou. Naše činy mají hodnotu, jež odpovídá váze lásky, kterou do nich vložíme.
Pokora spočívá v tom, postavit se na své pravé místo. Před lidmi: nemyslet si, že jsem posledním z nich, poněvadž tomu sám nevěřím. Před Bohem: neustále uznávat svou absolutní závislost na něm a to, že všechno, v čem jsme lepší než druzí, pochází od něho.
Postavit se v plné disponibilitě před jeho plán, před dílo, které je třeba uskutečnit. Před Bohem se nemám ztrácet do nicoty, ale cele se nabídnout k totální spolupráci.
Pokora proto znamená postavit se na své místo, zaujmout všechna svá místa, uznat se za tak ctnostného a schopného, za jakého se pokládám; uvědomovat si všechny přednosti, které se domnívám, že mám, ale uvědomovat si svou absolutní závislost na Bohu a že jsem všechno obdržel pro obecné dobro. Zásadní princip je: všechny přednosti jsou pro obecné dobro (svatý Tomáš).
Nejsem to já, kdo je důležitý, ale dílo. Nepozbývat odvahy. Kráčet Božím krokem a spolu s ním. Neběžet rychleji než Bůh. Slévat mou lidskou vůli s vůlí Boží. Ztrácet se v něm. Cokoli přidám čistě ze sebe, je navíc; nebo spíš není ničím. Neočekávat uznání, ale radovat se z něj a přijde-li, být za něj vděčný. Nesnižovat se při neúspěších; hledět na to, co zbývá vykonat a vědět, že zítra přijdou nová překvapení; to všechno s radostí.
Štědrost, velkolepost, velkodušnost, tři slova dnes téměř neznámá. Štědrost a velkolepost nešetří na výdajích při realizaci velkých a krásných věcí. Myslí na něco jiného než na naplnění kapes svých přívrženců. Člověk velkodušný přemýšlí o všem a uskutečňuje všechno způsobem hodným lidství: nesnižuje se. Je to tolik potřeba, poněvadž v moderním světě je vše jakoby svázáno. Kdo nemyslí na velké věci zasahující všechny lidi, je předem ztracen. Řeknou ti: „Dej si pozor na pýchu!…proč uvažuješ o tak velkých věcech? Ale v tom není nebezpečí: čím větší je úkol, tím menší se člověk cítí. Platí více pokora podnikat velké věci s nebezpečím nezdaru, než pýcha z úspěchu v malých věcech.
Velikost a odměna bojovníka ve velkém zápase: překonávat se stále více v lásce… Úspěch? Ponechat jej Bohu!
II. Hříchy člověka činu
Myslet si, že jsem pro Boha nepostradatelný. Nedostatečně se modlit. Ztrácet kontakt s Bohem. Kráčet příliš rychle. Chtít jít rychleji než Bůh. Paktovat se, i jen lehounce, se zlem kvůli úspěchu.
Nedávat se cele. Dávat přednost sobě před církví. Cenit sebe více než dílo, které se má vykonat, realizovat v činnosti sebe sama. Pracovat pro sebe. Hledat svou slávu. Být pyšný. Nechat se zdrtit neúspěchem. Ukrývat se před obtížemi.
Podnikat příliš. Ustupovat svým přirozeným podnětům a svému neuváženému a pyšnému spěchu. Přestat se kontrolovat. Vzdalovat se od svých zásad.
Pracovat v obraně a ne z lásky. Dělat z apoštolátu obchod, ač duchovní. Neusilovat o co nejširší vizi. Neumět odstoupit od toho, co dělám, abych viděl celek. Nebrat v úvahu kontext problému.
Pracovat bez metody. Ze zásady improvizovat. Nepředcházet potížím. Nedokončovat. Příliš racionalizovat. Být váhavý nebo se ztrácet v detailech. Chtít mít vždy pravdu. Všechno přikazovat. Nebýt disciplinovaný.
Vyhýbat se malým úkolům. Obětovat druhého kvůli svým plánům. Nerespektovat druhé; nepřenechat jim iniciativu; nedávat jim zodpovědnost. Být vůči svým společníkům a představeným tvrdý. Pohrdat malými, prostými a méně nadanými. Nebýt vděčný.
Být sektářský. Nebýt vstřícný. Nemilovat své nepřátele. Považovat své oponenty za nepřátele. Nerad přijímat opozici. Ničit druhé nespravedlivou nebo ješitnou kritikou.
Být často smutný a špatně naladěný. Nechat se dusit starostmi o peníze. Nedostatečně spát a jíst. Nedbat z nerozvážnosti nebo bez vážného důvodu na své fyzické síly a zdatnost.
Nechat se přemoci sentimentálními kompenzacemi, leností, sněním. Neprokládat život obdobími klidu: své dny, své týdny, své roky…
z reflexí chilského jezuity A. Hurtado (1901-1952)
více o něm viz např. www.hogardecristo.com; http://www.puc.cl/hurtado/home_1004.htm
Tento příspěvek byl publikován
dne 29. 6. 2007 (Pátek) v 10.19 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
