O spánku
„Když se ti tvůj všední den zdá chudý, neobviňuj jej, obviňuj sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal jeho bohatství.“
R.M. Rilke
Prospíme dobrou třetinu svého života. Spánek tedy zcela náleží k našemu životu, zaměstnání a umění, kterého jsou všichni schopni a které provozují. Existuje také teologie spánku? Jistě! Písmo nám nejdříve s podivuhodnou lidskostí potvrzuje naši zkušenost o spánku: hovoří o dobrém spánku toho, kdo řádně pracoval, o škodlivé nespavosti toho, jehož zaměstnání nenechá klidně spát, o předlouhém spánku lenocha a o mnohém podobném. Ale pro Písmo je spánek také obrazem a podobenství hlubší skutečnosti v lidské existenci: obrazem smrti, obrazem mrtvé a smrtelné strnulosti, podobenstvím ponoření do hříchu. Spánek však může být podle Písma také dobou vnitřní uvolněnosti člověka, ve které je přístupný pro Boží pokyny (jež dává Pán ve spánku), pro významné sny, které – protože prozrazují jinak snad potlačovanou hloubku člověka – mohou vyslovovat Boží pokyny a příkazy.
Vskutku: každodenní spánek je něco velmi tajemného. Člověk, který představuje svobodnou osobnost, sám se ovládá a řídí, odpoutává se ve spánku, vydává se ze svých rukou, svěřuje se silám své bytosti, kterou nestvořil a nepřehlédne. Spánek je aktem důvěry ve vnitřní správnost, jistotu a dobrotu lidského světa, aktem bezstarostnosti a srozumění s nepředvídaným. Je-li spánek takto uskutečňován – není tedy jen strnulou převahou fyziologického mechanismu, ale je v plně lidském aktu uvolněný a důvěrně přijímaný – pak je akt usílání vlastně příbuzný s vnitřní skladbou modlitby, která je také uvolněným odevzdáním vlastní skutečnosti Božím nařízením, přijímaným jako láska. Není divu, že křesťan pociťuje, že spánek má být uveden večerní modlitbou. Modlitbou odpovídající situaci modlícího se, uvědoměním, očišťujícím a smírným rozloučením se dnem a jeho všedními starostmi a důvěrným odevzdáním se tajemství, které nás stále obklopuje láskou. Jestliže je spánek přijímán jako modlitba, pak je tajemná hloubka vlastní bytosti, do které ve spánku upadáme, požehnaná. A andělé Boží, nikoli andělé temné propasti, střeží spánek. Pak je spánek pokojný a uvolněný, je to komunikace se základy, na kteých je založena a v nichž musí zůstat zakořeněna celá svobodná lidská osobnost, všechny vědomé životní plány, má-li člověk zůstat zdravým, nebo má-li se uzdravit.
Karel Rahner
převzato z textu K. Rahnera: Všední věci, přel. V.B. pro informační oběžník DKO (text jsme objevili v noviciátní knihovně jezuitského domu v Kolíně – sd)
Tento příspěvek byl publikován
dne 16. 7. 2007 (Pondělí) v 13.12 v rubrice Modlitba, kontemplace.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
