O zraku
Karl Rahner
K nosným základním funkcím života člověka ve všedním dni a pro něj patří také schopnost vidět. Ať je tomu z fyziologického hlediska a z pohledu teorie poznání jakkoli, zrak pociťujeme jako nejobjektivnější a nejvěcnější způsob našeho vztahu ke světu, ve kterém žijeme. Zrak nám otvírá nejvzdálenější okruh světa, přibližuje dálku a vymezuje blízkost, pořádá, rozeznává, spojuje předměty a činí z nich svět mnohostranný a krásný.
Ale oko je též (a to i v Písmu) oknem, ke kterému člověk přistupuje a jímž vyhlíží ven, branou, kterou do člověka nejen vstupuje svět, ale jíž také on sám vychází se svého nitra a zjevuje se. Podle Písma v oku člověka čteme strach, smutek, hrdost, milosrdenství, dobrotu, zlobu, nelásku, pohrdání, závist a neupřímnost. Oči jsou podle Písma i výrazem vnější stránky člověka, kterou druzí vidí, zatímco Bůh hledí do nitra člověka, do jeho vnitřního, svobodného a nepřístupného světa, do toho, co je mu nejvlastnější. Tak se z hledícího a pozorujícího oka stává tajemný prostředník mezi člověkem a světem, mezi vnitřním a vnějším, prostředník, který sklízí a podává, zrazuje a ukrývá. Bylo by nevyčerpatelným tématem pro toto krátké pojednání, kdybych chtěl psát o tom, jak zrak v náboženském smyslu slouží k vyjádření setkání s Bohem, a to někdy v protikladu a zároveň v jednotě s výrazy vyjadřujícími naslouchání.
Zůstaňme u zraku všedního dne. Neboť také ten sděluje něco o člověku, jaký je a jaký by měl být: otevřený, prozíravý, vydaný i vzdálenému a neočekávanému, odvážný a bezelstný, aby se člověk ukázal, aby zjevil své nitro, aby se vyjádřil a aby snesl, že na něm vidno, jaký je. Kdo takto hledí na svět a takto vidí sebe sama, kdo se odvažuje vidět svět takový, jaký je, kdo si nezkresluje obraz světa tím, že by jeho všednost zakrýval vidinou svého přání, kdo je takový, jaký je a není dvojaký tím, že by odděloval skutečnost a „image“, ten má správný zrak a jeho duchovní oko je zdravé. Pak o něm může platit to, co řekl Ježíš v horském kázání: světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko upřímné, celé tvé tělo bude mít světlo (Mt 6,22).
Tento příspěvek byl publikován
dne 5. 8. 2007 (Neděle) v 17.13 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
