Madeleine Delbrêl
Pamatuj, že modlitba je tu proto, aby se člověk stával dobrým, a ne, aby mu v tom bránila.
Madeleine Delbrêl
Přijala za svou hypotézu, že by snad mohl existovat a rozhodla se pro pozoruhodnou cestu: pustila se do modlitby. Modlitba ji totiž připadala jediná adekvátní cesta, jak si ověřit, zda Bůh skutečně existuje. Prostřednictvím modlitby pak byla, jak sama říká, „oslněna“ Bohem.
Rozhodla se pro vstup na Karmel, ale kvůli rodinným problémům a po rozhovorech se svým duchovním doprovázejícím, nakonec zvolila jinou cestu: jejím klášterem se stal svět. Podobná volba byla v její době spíše ojedinělá.
Ve třicátých letech se společně s několika přítelkyněmi nastěhovala do pařížské dělnické čtvrti Ivry, která byla tehdy sídlem francouzských komunistů. „Bůh nikdy neřekl: Miluj bližního svého, ovšem kromě komunistů.“ Způsob života, který si v tomto vůči křesťanskému poselství jinak velmi hostilnímu prostředí těchto několik žen zvolilo, tj. velká chudoba, sdílení, žádný vnější znak zasvěceného života jako např. řeholní hábit nebo pojišťování se náboženskou či jinou institucí, se ukázal jako účinný lék na vládnoucí nedůvěru a podezřívavost ze strany místních. Jejich dům byl stále otevřený pro setkání s kýmkoliv, kdo měl zájem.
Madeleine Delbrêl zemřela v r. 1964, po sobě zanechala mj. také řadu textů, poezii i duchovní spisy, které ovlivnily další generace křesťanů zejména v západní Evropě.
„V Ježíšově evangeliu jsou některé téměř zcela nepochopitelné úryvky. Nevíme, jak je přenést do našeho života. Ale jsou tam i jiné, krutě průzračné. Máme být také věrní vůči tomu, o čem je nám zřejmé, že nás povede k pochopení toho, co z jeho sdělení zatím pro nás zůstalo tajemné. Jsme povoláni k tomu, abychom zjednodušili, co se jeví příliš složité, nejsme nikdy voláni k tomu, abychom komplikovali, co je v něm prosté.“
Tento příspěvek byl publikován
dne 3. 8. 2007 (Pátek) v 14.13 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
10.8.2007 v 21.54
Pardon! – ten pohled je za padesatnik, ne 0,15… – omlouvam se 🙂
16.8.2007 v 13.30
Také mě ta žena oslovuje.
Knížku K. Lachamanové viz výše doporučuju, vhodné čtení i do metra 🙂
Připojuju se k prosbě,“ jestli někdo má trochu toho „“šafránovitého čásku““ a vládne oním jazykem“, aby přeložil kousek jejích textíků. Moc bych o to stála.
Díky a hezké léto
Maruška
17.8.2007 v 22.30
Tak teď už jen budeme doufat, že se skutečně někdo najde na tu francouzštinu. Anebo napíše karmelitánům do jejich nakladatelství, jakože aby pro to něco udělali. Já to ovšem nebudu. Něco od MD máme u nás v klášteře, jenže, jako obvykle, v italštině, neboť to je jedna z knih, kterou mi nadělili ke slibům, a to dokonce už k těm prvním. mějte se co nejlépe, obě M.!
19.7.2010 v 15.49
Zdravim vsetkych, mam texty od Madeleine Delbrel v nemcine, prekladam, ked bude hotovy text – ak nevadi, ze v slovencine, poslem na web, s pozdravom Maria
19.7.2010 v 15.51
Zdravim vsetkych, mam texty od Madeleine Delbrel v nemcine, prekladam, ked bude hotovy text – ak nevadi, ze preklad je v slovencine, poslem na web, s pozdravom Maria
26.7.2010 v 9.26
Skvělé, že budou překlady textů Madeleine Delbrel. Mám též veliký zájem. Josef Hurt
30.7.2010 v 19.06
Budeme moc vděční za cokoliv, milá Marie!