I svatá Terezie
byla natolik uchvácena biblickou Písní písní, že k ní začala sepisovat vlastní komentář. Připomínáme, že na podzim (listopad-prosinec) bychom rádi uskutečnili autorský večer na téma Píseň písní a doufáme, že tento letní čas je vhodnou dobou pro tvůrčí rozlet… K podnícení vaší inspirace připojujeme několik biblických veršů Písně (přelož. z řečtiny, tj. z varianty, se kterou pracoval jiný velký vykladač tohoto textu, Órigenés, jak připomíná Martin C. Putna) a s nimi pár řádků z komentáře Terezie od Ježíše.
Píseň písní, která je Šalomounova.
Ať mě políbí polibky svých úst!
Neboť tvá prsa jsou lepší než víno,
a vůně tvých olejů nad všechna arómata.
Vylitý vonný olej jméno tvé.
Proto si tě dívky zamilovaly,
proto se vydaly tě následovat.
Poběžme za tebou po vůni tvých olejů.
Král mne uvedl do své ložnice.
Budeme jásat a radovat se z tebe,
budeme milovat tvá prsa, jež jsou nad víno.
Spravedlnost si tě zamilovala.
Černá jsem a krásná, dcery Jeruzaléma,
jako stany Kédaru, jako opony Šalomounovy.
Nehleďte na mne, že jsem se tak černou stala,
že slunce na mne shlédlo.
Synové mé matky jali se bojovat proti mně,
učinili mne strážkyní vinic;
vinici svou jsem neuhlídala.
Zvěstuj mi, ty, jehož si zamilovala má duše,
kde paseš, kde odpočíváš o polednách,
abych nebyla jako ta zahalená u stád tvých druhů.
Jestliže se sama neznáš, ty krásná mezi ženami,
vyjdi po stopách stád a pas své kozly mezi stany pastýřů.
Ke koni u faraónova vozu jsem tě připodobnil, má blízká.
Jak způvabněly tváře tvé – jako hrdličky;
šíje tvá – jako náhrdelník.
Zhotovíme ti nápodoby zlata,
s ozdobami ze stříbra.
Dokud zůstává král ve svém odpočinutí,
můj nard vydává svou vůni.
Schrána myrrhových krůpějí je mi můj milý,
mezi mými prsy spočine.
Hrozen cypřiše je mi můj milý, ve vinicích Engaddi.
Hle, jsi krásná, má blízká, hle, jsi krásná, oči tvé holubice.
Hle, jsi krásný, můj milý, ano, jsi půvabný.
Stinné je naše lůžko.
Trámy našeho domu jsou cedry,
krov jeho cypřiše.
Já jsem květ v poli, lilie v údolí.
Jako lilie mezi trny,
tak je má blízká mezi dcerami.
Jako jabloň mezi stromy lesa,
tak je můj milý mezi syny.
Do jeho stínu jsem zatoužila,
v něm jsem usedla a jeho plod sladký je v mých ústech.
Uveďte mne do domu vína, dejte řád mé lásce.
Občerstvěte mne vonnými oleji,
posilte mne jablky, neboť zraněna jsem láskou.
Jeho levice pod mou hlavou, jeho pravice mne obejme.
Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma,
při mocnostech a silách pole,
nebuďte a neprobuďte lásku dřív, než bude chtít.“
* * *
„…Co se týká mne, už několik let se mi dostává od Boha mocné útěchy, kdykoliv se dostanu k četbě, anebo jen slyším některá slova ze Šalomounovy Písně písní; a přestože nerozumím dobře latinsky, má duše je tak usebraná a dojímá mne to víc než četba oněch velmi zbožných knih, kterým rozumím…
Ach, Pane nebe i země!… Je to možné, že už během tohoto smrtelného života je možno se kochat tvým tak důvěrným přátelstvím a že nám je Duch svatý dává poznat tak dobře těmito slovy Písně písní, která ještě nechceme chápat? Jakými milostmi zahrnuješ duše podle těchto slov! Jakými slastmi, jakými něžnostmi! …
V tomto životě, můj Pane, neprosím o nic jiného než abys mě líbal polibkem svých úst! Líbej mě tak, aby má vůle, Pane mého života, byla tak spojena s tvou, aby se od ní nikdy neodloučila, ani kdyby chtěla zrušit toto přátelství a spojení. Ne, kéž mi nic nedokáže zabránit, můj Bože a má slávo, abych upřímně vyznávala: „Tvá láska je lahodnější než víno.“
Terezie od Ježíše: Nad Velepísní
Co vy, přátelé?
Tento příspěvek byl publikován
dne 13. 8. 2007 (Pondělí) v 20.26 v rubrice Kultura.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
