druhá kapitola spisu Tercer abecedario espiritual španělského františkána Francisca de Osuna.
O názvech tohoto doporučovaného cvičení
Pro svou přednost má toto cvičení mnoho názvů, jak v Písmě svatém, tak v knihách světců a církevních spisovatelů. Jedni je nazývají „mystickou teologií, neboť náš dobrý Mistra Ježíš Kristus ji vyučuje v tajemné skrytosti srdce, On, jenž chtěl tuto výuku vyhradit sám sobě a svým služebníkům dal v této věci méně pravomoci než v jiných oborech vědy.
Jsou dva druhy teologii: jedna je teoretická a bádající – což je totéž – druhá je skrytá a o té se pojednává v této knize. Ne, že bych si osoboval právo ji vyučovat, neboť to nemůže žádný smrtelník, protože si tento úřad vyhradil Kristus, aby skrytou teologii zjevil jakožto božskou vědu těm srdcím, ve kterých sám přebývá. Mystická teologie, o které mluvím, nedosahuje svého cíle mluvením a dokazováním, ani řečmi a uvažováním, nýbrž oddanou láskou, cvičením ctností, které duši očišťují a připravují pro Boha. Ona potřebuje božské ctnosti a dary Ducha svatého, aby dosáhla tří stupňů: očištění, osvícení a dokonalosti. A to, co platí už u zvířat, ukazuje se teprve právě u člověka: totiž, že při menším vědění je láska a příchylnost větší. Vidíme to u dětí, které milují rodiče nejvíce, dokud jsou ještě nevědomé, také na novicích, kteří v prvních letech nebo v prvním roce jsou ve své prostotě zbožnější než později, kdy se stanou učenými.
Z toho, co bylo řečeno vyplývá zcela jasně, že pro tento druh vyšší teologie není třeba si osvojovat žádnou vědu, i když nesmí chybět vlité vědění od Boha a těm, kteří se jí věnují ani nechybí. Neboť oni vědí vírou, že Bůh je zcela a úplně láskyhodný a celá plnost i láska, takže, když je naše příchylnost zcela očištěna, procvičena a připravena, nevím, co by jí mělo překážet proměnit se, roznítit se pro Něho a pozvednout se k Němu, jehož poznává jako základ nebo lépe řečeno jako pramen lásky.
Tento druh modlitby se nazývá také uměním lásky, neboť ona je možná jenom skrze lásku a rozmnožuje lásku víc než kterékoli jiné umění nebo námaha. A nazývá se tak i proto, že Kristus, Bůh lásky, jí učí ty, kteří mají láskyplné srdce. Mnohdy se zde vítězí uměním, kde by se nedalo vítězit silou, jak se to ukázalo na Davidovi, který přemohl Goliáše ne silou, ale svým uměním. Tak také vítězí umění lovce i nad slonem. Proto se nazývá naše cvičení uměním, neboť svými slabými silami přemůže Všemohoucího, přivede Ho jako zajatce do svého nitra a navléká Mu na ruce i nohy pouta tím, že spolu se snoubenkou Velepísně praví: „Držela jsem ho pevně a nepustila jsem ho.“
Toto umění se nazývá též uměním lásky, neboť ona je možná jenom skrze lásku a rozmnožuje lásku víc než kterékoli jiné umění nebo námaha. A nazývá se tak i proto, že Kristus, Bůh lásky, jí učí ty, kteří mají láskyplné srdce. Mnohdy se zde vítězí uměním, kde by se nedalo vítězit silou, jak se to ukázalo na Davidovi, který přemohl Goliáše ne silou, ale svým uměním. Tak také vítězí umění lovce i nad slonem. Proto se nazývá naše cvičení uměním, neboť svými slabými silami přemůže Všemohoucího, přivede Ho jako zajatce do svého nitra a navléká Mu na ruce i nohy pouta tím, že spolu se snoubenkou Velepísně praví: „Držela jsem ho pevně a nepustila jsem ho.“
Toto umění se nazývá též uměním lásky, neboť ono je silné jako smrt, která přemáhá všechny. Tím má být vyjádřeno, že cvičení kontemplace nese v sobě umění a sílu, tedy obě tyto nejlepší věci, které umožňují stát se pánem nad všemi těžkostmi.
Nazývá se také unio, protože člověk, když se sjednotí s Bohem, stává se s ním jedním duchem vzájemností vůle, takže ani člověk si nepřeje nic jiného, než to, co chce Bůh, ani Bůh se neodděluje od chtění člověka. Spíše jsou ve všem zajedno, jako věci, které jsou tak dokonale sjednoceny, že jistým způsobem přestávají být a vytvářejí něco docela třetího. To se totiž děje v tom procesu, v němž měli zprvu Bůh a člověk rozdílné chtění, nakonec se však docela shodují tak, že nezůstává ani v nejmenším nespokojenost. Z tohoto spojení pak vyplývá i to, že se člověk sjednocuje sám se sebou i se svým bližním. Takže, kdybychom všichni byli v tomto stavu, byli by všichni věřící jedno srdce a jedna duše v Duchu svatém, který vychází z Otce i Syna. Tak nás všechny sjednocuje Duch svatý v lásce, aby nám daroval milost úplně se odevzdat Bohu, aby nebylo nutno přivádět každého jednotlivce zvlášť.
Toto cvičení se též nazývá ponořením, protože obsahuje temnotu i hloubku. Neboť ono spočívá v hloubce a nitru lidského srdce, které musí být temné. To znamená, že teprve, když je zbaveno všeho lidského vědní a tím se nachází v temnotě, přijde Duch Boží nad jeho vodami a řekne: Budiž světlo!