Abychom čelili utrpení v pokoji
Thomas Merton
Ve svém utrpení musíme být upřímní jako ve všem jiném. Musíme uznat svou slabost a bolest, ale nemusíme je rozhlašovat. Je dobře si uvědomit, že asi nejsme schopni trpět ve velkém stylu, ale i tak musíme svou slabost přijímat s jistým hrdinstvím. ..
Musíme se vypořádat se skutečností, že je mnohem těžší vydržet dlouhou jednotvárnost lehčího utrpení než krátký nápor intenzivní bolesti. To, co je v obojím případě těžké, je naše chudoba a podívaná na to, jak se naše já pořád více zmenšuje na nic, jak ztrácí cenu v mínění našem a našich přátel.
Musíme být ochotni přijmout i hořkou pravdu, že se nakonec můžeme stát zátěží pro ty, kdo nás milují. Ale je nutné vypořádat se i s tímto. Plné přijetí své ubohosti a neužitečnosti je ctnost, která může udělat nás a druhé bohatými v Boží milosti. Dovolit, aby nás druzí udržovali při životě, když jsme sami toho naprosto neschopni, vyžaduje hrdinnou lásku a pokoru.
Kdy je utrpení neužitečné? Když nás jen obrací k sobě samým, když nás jen nechává litovat sebe, když mění lásku v nenávist, když všechno omezuje na strach.
z knihy trapistického mnicha T. Mertona, Žádný člověk není ostrov, Krystal, Praha 1995, vybrala sd
Tento příspěvek byl publikován
dne 20. 3. 2011 (Neděle) v 21.27 v rubrice Doporučená četba, Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
