Z listů sv. Terezie Andské
Dnes si na Karmelu připomínáme jihoamerickou bosou karmelitku sv. Terezii od Ježíše (Andskou). Na jiném místě na těchto stránkách jsme nabídli její stručný životopisný portrét, dnes připojujeme překlad jednoho z jejích dopisů o modlitbě.
Milá sestřičko,
napsala jsi mi, abych ti řekla něco o karmelitkách… udělám to příště, protože vidím, že nejdříve je třeba, aby ses rozhodla patřit Bohu. On ti pak řekne, kde mu máš sloužit. Všude můžeš být svatá, když se budeš dokonale držet řehole…
Napsalas mi, že chceš být Boží domeček. To mě moc těší, vidět, že si to přeješ. Sestra Alžběta od Trojice říkala, že „Bůh je nebe a Bůh je v mé duši.“ Čili nebe máme v naší duši. Dobrá, a čím se člověk zabývá v nebi? Milováním, kontemplací a oslavou Boha. To je to, co bychom se měli snažit dělat: především ho milovat. Ten, kdo stále miluje, myslí na svého milého. Mysleme stále na Něj – ale protože je to nemožné, snažme se na něj alespoň myslet často a kontemplujme ho v hlubinách naší duše, spojeného s námi. Kontemplujme ho, jak se modlí k věčnému Otce za duše a za hříšníky, a připojme se k jeho božské modlitbě. Kontemplujme ho, jak pracuje po našem boku. V téhle chvíli se dívám, jak je se mnou při mém psaní. Kontemplujme ho – říká svatá Terezie – radostného jako na hoře Tábor, jestliže jsme zrovna veselé; smutného v Zahradě, když budeme smutné a tak dále. Kontemplujme ho ve stvoření. Bude tak pro nás snazší milovat. Jestliže nás někdo pokořuje, snesme to pro Něj. Jestli nás chválí, je to díky němu. Jestliže sloužíme, sloužíme Jemu a tak dále. Duše tak nabyde prostoty a sjednotí se s ním, bude na něj stále myslet a stále na něho patřit. Konečně, v nebi se pějí chvály a oslavuje jeho dílo – buďme tedy jako Alžběta od Trojice chválou Jeho slávy. To znamená, dělejme všechno pro lásku, volme vždy to dokonalejší, tak aby druzí, když nás vidí, mohli říci „jak je ctnostná.“ A komu je určena oslava naší ctnosti, když ne Bohu, je to přece on, který ji v nás působí! Samy nic nezmůžeme. Snažme se ve všem, co děláme, usilovat o slávu Boží a dělat to z lásky z Němu, tak budou naše díla ryzí, protože učiněná jím, v něm a pro něj. Jestli budou naše skutky ryzí, i my samy budeme ryzí – tak bude nás Pán spokojeně přebývat v našich duších. Když budeme takto žít, budeme žít už na zemi jako v nebi. A jak bychom mohli lépe Bohu ukázat naši lásku, než když u nás nalezne nebe na zemi? Bůh ať je pánem naší duše, našeho domečku. Pán domu posílá a bdí nad domem a všichni ho poslouchají a řídí se jeho míněním. Udělejme to také tak.
V nebi se vždy děje vůle Boží, takže nás Pán naučil říkat „buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi“. Jestli ti mám upřímně říct – zkušenost mě tomu naučila – že jestli by se něco Bohu opravdu líbilo, tak kdybychom se úplně odevzdaly jeho božské vůli, ale tak, má milá sestřičko, že bychom nesvedly říct „chci“, protože jsme naše chtění přenechaly Bohu. Například, když chceme jít ven: „Pane, jestliže ty si to přeješ, půjdu, jestliže ne, zůstanu tady a budu spokojená.“ A jestliže naopak bychom měly jít ven, ale nechce se nám: „Jak ty chceš, půjdu ráda, protože mi to pomůže v lásce.“
Když prosíme za naše rodiny a za nás samotné, říkejme stále: „Tyhle bytosti miluji v Tobě, Ty vidíš jejich potřeby. Jestli chceš, Pane, pomoz jim.“ A zůstávejme pokojné v jeho božské vůli. Neproste o nic, ale říkejte mu „dej mi to, co ty chceš.“ To je větší sláva Boží a nechci než ji, ale občas si ani neuvědomíme, že prosíme o něco jiného, pak tedy připojte „ne, Pane, jak já chci, ale co chceš ty.“
Napiš mi také, jestli se modlíš a jak dlouho. Podívej se důkladně také na to, jak se modlíš a zapiš si vnuknutí, které jsi v modlitbě od Pána dostala, aby ses k nim mohla vrátit a nezapomněla na ně. Když se tě někdy moje listy dotknou, sestřičko, odpusť mi a modli se, abych naplnila, o čem tu mluvím, jestliže si Bůh bude přát, abych to pro tebe udělala.
Byly jsme na krásné projížďce na koních. Byly jsme velmi daleko na jednom velmi malebném místě. Zítra možná pojedeme na řeku. Všechno, co vidím kolem sebe, mne vede k lásce k Ježíšovi, který to všechno stvořil, vede mě to k oslavě jeho díla.
Modlím se za tvoji babičku. Jak se má? Kéž by, bude-li si Bůh přát, se jí dařilo lépe. Sjednocená s tebou v Srdci Ježíšově
Sbohem, domečku Boží,
Juana
Tento příspěvek byl publikován
dne 13. 7. 2011 (Středa) v 10.24 v rubrice Karmelitánská témata.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
