Terezčina „revoluce“
Wilfrid Stinissen
V naší době máme lepší předpoklady stát se mystiky, než jaké měli naši předci. Máme totiž možnost jasnějšího pohledu na to, co je podstatné, chceme-li jít duchovní cestou. Máme také trefnější úsudek, když jde o rozlišení toho, co je podstatné a co je nepodstatné, a díky tomu získáváme čas. Čím přímější je cesta, tím rychleji dosáhneme cíle.
Za to můžeme nepochybně děkovat hlavně svaté Terezii z Lisieux. Terezčinu „revoluci“ bychom mohli shrnout do těchto tří bodů:
1. Svatost nespočívá v dokonalosti, nýbrž v absolutní důvěře v Boha a odevzdání se Bohu. Nejde vůbec o to, abych byl stále dokonalejší, nýbrž o to, aby rostla moje důvěra. Nevadí, jestliže jsem se dosud nezbavil některých svých chyb, hlavně abych byl vědom bezmezné Boží lásky a jeho milosrdenství a spoléhal na ně. Důraz se tedy přesouvá od člověka k Bohu: nikoli „já se chci stát svatým“, nýbrž „jak jsi dobrý, ty můj Bože!“ Místo požadavku se svatost stává darem: nikoli „musím se chovat tak či onak“, nýbrž „mohu se spoléhat na Boha.“
2. Dnes už se nevyžadují zvláštní předpoklady k tomu, aby se člověk stal světcem. Už není důležité být úspěšný, ale akceptovat, ba dokonce milovat svoji slabost a ubohost, která vyplývá z našeho nezdaru. To, co dříve bylo závadou, stává se nyní prostředkem, to, co dříve překáželo vývoji, je teď nápomocno cestě vpřed, jen toho využít správným způsobem.
3. Terezka přichází se zcela novým pohledem na askezi: místo abychom se vystavovali nebezpečí stát se „velkými“ pomocí tvrdé tělesné askeze, jde především o to zabvit se svévole.
z knihy obutého karmelitána W. Stinissena Noc je mým světlem (Kostelní Vydří 1997) vybrala a upravila -sd-
Tento příspěvek byl publikován
dne 26. 9. 2011 (Pondělí) v 15.12 v rubrice Karmelitánská témata.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
