Karmel Edith Steinové

Hledání Boha a poznávání sebe sama vždycky jde nějak vedle sebe. Jednou z cest, na které člověk hledá sám sebe, svého bližního i svého Boha, je cesta blahoslavenství. Je to cesta do hloubky lidské duše, je to cesta do hloubky Boží lásky.

Úvod k Filmovému klubu 2007/2008

Svědectví Nového zákona nám zachovalo hned dvě verze blahoslavenství. Jednu, kratší a pravděpodobně i bližší doslovnému znění Ježíšovu kázání, nám podává evangelista Lukáš:

Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. (Lk 6,20-26)

Druhé, rozvinutější podání blahoslavenství nalezneme u evangelisty Matouše:

Ježíš řekl: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5, 3-10)

Jak vidíme, podání Lukáše a Matouše se mnohém liší. Lukáš mluví o čtyřech blahoslavenstvích a čtyřech běda (v paralelách chudí–bohatí, hladový–nasycení, plačící–smějící se, odmítnuti–přijati), Matouš čítá blahoslavenství osm (nebo devět). Když se podíváme na širší kontext, nalezneme další rozdíly: u Matouše říká Ježíš blahoslavenství na hoře, u Lukáše na rovině, na poli. Jak se zdá, provozují tady Matouš a Lukáš jakousi teologickou geografii.

U Matouše Ježíš vystupuje jako nový Mojžíš, který přináší nový zákon (který předpokládá zákon starý a navazuje na něho) a vyvede svůj lid z otroctví přes poušť až do zaslíbené země. Ježíš sedí, učedníci k němu přistoupí a on otevře ústa a vyučuje. Matouš nám tak vlastně ukazuje, kdo byl pro něho Ježíš. Ježíš sedí jako král na tróne a učedníci k němu přistupují jako je královský dvůr. A král má svou inaugurační řeč, ze které si můžeme udělat obrázek o tom, jak to bude v jeho království chodit.

Pro Lukáše je hora místem modlitby, setkání s Bohem. Rovina je potom místem, kde se Ježíš setkává s lidmi. Lidé kolem Ježíše Lukáš ukazuje v naprosté různosti: jsou tam apoštolové, jsou tam „učedníci“ a je tam „lid“. V lidu nacházíme lidi chudé, nemocné i pohany a ženy. Ježíš a jeho blahoslavenství jsou tady pro všechny.

Horké kázání je pro evangelistu Matouše základem a středem jeho evangelia a u evangelisty Lukáše Ježíšovo Kázání na rovině udává tón celému jeho evangeliu. Oba evangelisté napomínají, že víra v Ježíše vyžaduje jednání podle jeho slov. Ježíš nezná pro nás tak běžné slovo věřící, Ježíš chce učedníky. V evangeliích sotva najdeme text, který by více naléhal na naše konání.

A tak se vydáváme na cestu blahoslavenství. Ale cesta to není lehká, vede skrze očistu vlastní duše – skrze opuštění falešných představ o sebe, skrze opuštění destruktivních vztahů i skrze narovnání pokřivených pravd. Je to cesta, na které potkáme vlastní hřích ale i Boží milost, která nás vybízí k sdílení s těmi, které na naší cestě potkáme. Vykročit na cestu blahoslavenství je ujistit se, že jako lidské bytosti jsme Bohem milováni.

Cestou blahoslavenství budeme odkrývat naši chudobu v duchu i na to, jak se snažíme tuto chudobu v duchu nahradit něčím jiným. Zažít Boží lásku vyžaduje vstoupit do této tragické dimenze našeho života a v trpělivosti a modlitbě odkrývat uzdravující sílu Boží.

Blahoslavenství jsou jedním z nejsilnějších způsobů, jak se otevřít obrácení, metanoii. Většina z nás žije ze svých ran, dívá se na svět z perspektivy svých zranění. Vydat se cestou blahoslavenství znamená vydat se cestou z vězení vlastních zranění k plnosti života, k našemu osobnímu vzkříšení.

Každé blahoslavenství je požehnáním, které nám vyjeví svou hloubku, až je dostatečně rozžvýkáno a promodleno.

Tento příspěvek byl publikován dne 28. 10. 2007 (Neděle) v 20.08 v rubrice Filmový klub. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .