Karmel Edith Steinové

Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. (Ž 34,7)
Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. (Lk 6,20)
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. (Mt 5,3)

Vidíme, že Ježíš u Lukáše blahoslaví chudé. Ne chudé v duchu, ale skutečně chudé, nemajetné. Chudobu u Lukáše znamená zkušenost s bídou, s nedostatkem. Taky vidíme, že Matouš chudobu už zjevně spiritualizuje. Nestačí mu být chudým, neboť Matouš ví, že i chudý může být zcela vyplněn svou chudobou: buď tím, že myslí bez ustání na majetek nebo tím, že se mu chudoba stane pýchou. Pro Matouše je chudoba vnitřní nezávislost, nezávislost na výhodách majetku, moci, ano i intelektu. Matouš tady dává důraz na aktivitu, ne na pasivní přijetí „osudu“. Pro něho, této aktivitě platí požehnání, ne samotnému stavu chudoby, hladu, pláči, utrpení.

A co Lukáš? Chválí Ježíš chudobu? Chválí Ježíš nedostatek, utrpení? Jsou Lukášovi chudí a Matoušovi chudí v duchu ti samí lidé, nebo se tu projevuje jakási konkurence obou evangelistů? Lukáš propojuje fyzické a duchovní. Ježíš u Lukáše nemluví ve třetí osobě jako u Matouše. Nepředstavuje univerzální pravdu, ale oslovuje lid. Jeho slova jsou žehnáním, která se děje na konkrétním místě konkrétním lidem. Chudoba je mu adresátem, ne podmínkou spásy. Lukáš věří, že ten, kdo žije z Ježíšova slova, je už nyní blahoslavený. I když je chudý, zbaven výhod a práv, osudem znevýhodněn.

Být učedníkem Ježíše znamená následovat ho na cestě. Je to neustála odpověď na Boží volání – tady a teď, s lidmi, které máme kolem sebe a v situacích, které život přináší. Ve škole, v rodině, v práci, s přáteli. Nad mnohými oblastmi našeho každodenního života jednoduše nemáme kontrolu. Nejsou v naší moci. To je naše chudoba. Jsme zraněni intelektuálně, fyzicky, emočně, duchovně, v našich vztazích. Prvním krokem na cestě blahoslavenství je vůbec si toto zranění připustit. Odložit na chvíli své skryté přesvědčení, že ve svém světě jsem svým vlastním bohem. Uvědomit si, že jsme prázdnotou, která může být naplněna jenom Bohem.

Naše chudoba nás nemusí děsit, můžeme se na ni dívat jako na dveře, skrze které je třeba projít. Nechme se naší chudobou vést k našim zraněním. Udělejme ze svého nepřítele přítele.

Žít život v chudobě ducha znamená zbavovat se svých iluzí. I svých iluzí o iluzích. Chudému člověku nic není samozřejmé, všechno je pro něho dar. Každá chvíle je zázrakem. Chudoba nevyžaduje obranu falešných představ o nás samých. Být chudý v duchu znamená zůstávat prázdný – a připravený být naplněn Boží přítomností. Chudoba je duší osvobození.

Podněty k meditaci:

1. Co jsou mé dary? Jak je užívám? Jak mě omezují?
2. Co jsou naše nouze? Jak se před nimi ukrývám? Jak se chovám, když se dostanu do nouze?
3. Ve kterých oblastech si nevěřím? Ve kterých oblastech nevěřím ostatním lidem, Bohu?
4. Kde se cítím ohrožen-ohrožena? Jak se přitom cítím?
5. Cítím ohrožení od Boha? Od rodiny a přátel? Bojím se své modlitby?
6. Kde jsem zranitelný-zranitelná?
7. Co mě ponižuje?
8. Chudoba je o tom, že si ze světa beru jenom tolik, kolik potřebuji. Vím rozlišit mezi tím, co chci a tím, co potřebuji?

Podněty z Písma:

• Matouš 5,3
• Žalm 136,34
• Izajáš 41,17-20; 55,1-56
• Lukáš 1,5-38
• Filipským 2,1-11
• Zjevení 3, 14-22

Film: Water (Deepa Mehta, Kanada / Indie, 2005, 114 min)

„Kde jsou kláštery pro vdovce?“ ptá se jednoho dne. Režisérka Deepa Mehta se dívá objektivem filmové kamery na společnost, kde hodnotu že určuje život či smrt jejího manžela. Film začíná výtahem ze starobylého hinduistického textu, který stanovu povinnosti manželky svému manželu. Bez manžela je její jediná naděje na spásu pokání a vyhýbání se společnosti.

Jádrem filmu je podle režisérky konflikt mezi náboženstvím a svědomím. Sociální barikády mají většinou sociální pozadí. Jak poznamená jedna mužská postava filmu, dědictví by se nemělo umenšovat kvůli vdovám.

Podněty k filmu:

• Jakým způsobem se ve filmu používá symbol vody?
• Jak postavy ve filmu ztěles??ují chudobu v duchu?
• Jak postavy ve filmu reagují na chudobu v duchu?

Podněty k filmu a blahoslavenství:

• Co na mě ve filmu nejvíc zapůsobilo?
• Jaké pocity ve mně film vzhledem k vlastní chudobě v duchu vyvolal?
• Jak reaguji na vlastní chudobu v duchu? Co jsou mé pasti? Kdy zažívám radost z chudoby v duchu?
• Jaký způsob prožívání chudoby v duchu mě teď nejvíc oslovil? Jak ho plánuji dosáhnout? Dovolím Bohu dívat se na moji chudobu? Jak se přitom cítím?
• Bez našich nouzí, bez naší chudoby v duchu, žít tento život nelze. První vznešená pravda buddhizmu mluví o tom, že všichni trpíme. Našemu utrpení se nemůžeme vyhnout, můžeme jej jenom proměnit. V násilí nebo ve vlastní bolest. Odkud ve filmu pramení násilí? Odkud pramení násilí v našem životě? Jak se ve filmu proměnilo utrpení v bolest? Jak se v našem životě promě??uje utrpení v bolest?

Tento příspěvek byl publikován dne 28. 10. 2007 (Neděle) v 21.54 v rubrice Filmový klub. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .