Rozjímání pro Svatý týden
Dovolíme si nabídnout k meditaci a hlubšímu setkání s tajemstvím tohoto týdne několik úryvků z textu Rozjímání podle Exercicií sv. Ignáce, jehož autorem je K. Rahner:
Smíme zcela upřímně říci: V Getsemanech, v noci před svou hořkou smrtí, sestupuje Boží Syn až na dno lidského bytí, do temnot smrtelné úzkosti tím, že se s celou láskou dává a podrobuje nevyzpytatelným Otcovým úradkům. Ví, že na něho přijde hrůza a že ho přemůže, že z odvahy, s níž vše přijímá, vzejde opak, že síla klesne do slabosti, odvaha v bezmocnost, oblažující láska k Otci v přehořkou opuštěnost od Boha.
V Getsemanech dosáhl zákon svého dějinného vrcholu. Domnívali bychom se vlastně, že se tu tento zákon triumfálně prosadí a ponese toho, který ho jako Spravedlivý, o němž Bůh řekl, že je jeho milovaný Syn, jediný zachoval. A přece, vrcholným bodem naplněn Zákona je smrtelná úzkost Ježíšova. Spravedlivý prohrává a Bůh, který je všemohoucí a zjednává právo, je ve svém Synu hříchem přemožen. Že právě tato porážka je přece koneckonců vítězstvím a znamená uplatnění nepochopitelně milosrdné Boží spravedlnosti, to je jiná věc. Na Olivetské hoře a na utrpení, které tu začíná, je to právě (a tam teprve) zahaleno.
I prorocká tradice se v Getsemanech stává absurditou. Cožpak může být tento člověk, který se tu na zemi svíjí v bemezné slabosti, hrozné trýzni a úplné opuštěnosti oním, k němuž směřují proroctví o nastávajícím nádherném království a o věčném, nevýslovně intimním svazku člověka s Bohem? Tento Syn člověka zanechává své království a své intimní spojení s Bohem a jde ke svým třem průvodcům, kteří ho ale už vůbec nezpozorují, poněvadž únavou usnuli.
K. Rahner, Rozjímání podle Exercicií sv. Ignáce, vyd. Refugium 2001.
Tento příspěvek byl publikován
dne 2. 4. 2012 (Pondělí) v 18.52 v rubrice Doporučená četba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
