Karmel Edith Steinové

Při této příležitosti musím ještě promluviti o dnešní bohoslužbě v Praze. Nejhůře, nejnedbaleji a nejpovrchněji jest konána v kostelech klášterních. Mše se začínají časně ráno. Jsou čteny jazykem latinským, lidu docela nesrozumitelným, a tak zmateně, rychle a tiše, že i nejlepší latinář, i kdyby stál u samého oltáře, sotva by rozuměl několika slovům. Taková mše trvá čtvrt hodiny nebo dvacet minut. A tak lidé jsou jí přítomni nebo zůstanou v kostele potud, pokud trvá, a pak jdou opět domů. Šlechta si objedná obyčejně mnicha, který umí hodně rychle čísti, zaplatí mu 30 krejcarů, a když hrabě nebo jeho dáma vstoupí do kostela, běží kněz k oltáři a za deset minut odejde; pak odchází z kostela také hrabě a je dobře. V kostele se nezpívá. Kdo umí čísti, modlí se tiše z knížky, prostý lid se modlí růženec; není slyšeti než kašlání, smrkání a brumlání knězovo u oltáře.

V 10 hodin vystoupí kněz na kazatelnu. Má-li dvacet posluchačů, je to mnoho. Šlechta vůbec nechodí na kázání, protože tam bývají vykládány věci velmi hloupé. Po kázání se v 11 hodin začíná hrubá. Kněz čte mši u hlavního oltáře tiše a jenom několikrát řekne k lidu hlasitě „Dominus vobiscum.“ Po celou ostatní dobu se na chóru hraje. Často jsou hrány věci docela pěkné a veselé, které svádějí k tanci, nebo zazpívá soprán nebo bas, že by posluchači raději utekli. Lid nezpívá, neboť se říká, že je to zvyk luteránský. Hrubá tvá sotva půl hodiny; jenom chce-li nějaký hudebník ukázati své umění na houslích, na celle nebo ve zpěvu, trvá poněkud déle. Kdysi jsem byl na takové hrubé. Hudebníci hráli vytrvale a farář, kterému pro pakostnici bylo zatěžko stát louho u oltáře, se obrátil a pravil: „I nechteť toho fidlování!“ Potom ve mši pokračoval. Po ukončení hrubé se dá lidu požehnání velebnou svátostí za zpěvu „Pange lingua“ a každý běží z kostela. Kde je dobrá hudba, tam bývá lidu nejvíce. Myslil bys, že jsi v opeře. Sebemenší zbožnost tu není vidět.

Odpoledne přichází do kostela více lidí, většinou mládež obojího pohlaví, krásně vystrojená, aby se ukázala a smluvila si dostaveníčka. Mnohdy jsou tak řečené novény a pobožnosti, které se začínají již v šest hodin, v zimě ještě za tmy; některé trvají až do noci. U křižovníků u mostu bývala jedna po celou noc, devět nocí za sebou. Ta jest bohudíky zrušena.

Z Pamětí Františka Martina Pelcla (1734-1801)

Tento příspěvek byl publikován dne 26. 12. 2007 (Středa) v 8.16 v rubrice Kultura. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .