Karmelitánska mystika
Karmel a kontemplace
Ideálem všech starých mnichů, včetně prvních poustevníků, kteří se usídlili na hoře Karmel, byla ustavičná modlitba. „Dnem i nocí rozjímejte o zákoně Páně,“ vyzývá karmelitánská řehole. Znamená to snad, že mnich má být neustále ponořen do živého dialogu s Bohem. Avšak prostorem modlitby se má stát celý náš život, každé gesto, slovo, čin. Pravá modlitba prohlubuje náš pozitivní přístup ke všemu, co nás obklopuje, ke světu, do kterého jsme vnořeni. Stáváme se díky ní schopni vnímat skutečnost jako dar, jako otevřenou možnost k životu, který je nám den po dni svěřován, abychom ho prožívali stále plněji a vděčněji.
Tichá modlitba vytváří vnitřní prostor k naslouchání a pohled pod povrch věcí a, je-li pravidelná, dál nás kultivuje. Karmel znamená zahrada – modlitba pak je starostí o úrodnost této půdy našeho nitra. Je zahradou zavlažovanou živou vodou Ducha: je darem, který není zcela výsledkem našeho snažení a za který přitom máme odpovědnost. Náš život je nám „dán“ a přitom ale sami bez Boha bychom nebyli schopni se při životě udržet.
Tichá modlitba proto bývá čekáním na Slovo-Boží odpověď v dialogu, který mi byl nabídnut a který mohu/nemusím přijmout. Setkání tu zůstává darem, ne zásluhou za vyvinuté úsilí, proto nemohu sám určit, kdy se naplní onen kairos, čas příhodný k proměňujícímu setkání s Bohem.
Mystické spisy karmelitánských učitelů odkazují k cíli cesty člověka s Bohem, k vrcholu oné možné zkušenosti živého Boha, kterou nazývají unio, spojení. Doporučení na cestu, která nám odkázali karmelitánští mystikové se dá shrnout do motta: „nechte Boha, aby vás nesl!“ Jejich život chce být znamením, že to lze, že lze jaksi zásadně a trvale už v tomto života nechat proměnit vlastní život milujícím pohledem Boha v Kristu.
Kontemplativně-apoštolský Karmel
Karmelitánská spiritualita je kontemplativní. Karmel nemá jako jiné řády jednoho zakladatele, který by mu předal své učení a řeholi. První karmelitáni byli poustevníci, kteří se usadili na hoře Karmel, aby tam žili po vzoru proroka Eliáše a kontemplativním životem svědčili o tom, že „živ je Bůh, před jehož tváří stojím“ a jako Eliáš dokázali v jemném, „tichém hlase“ rozpoznat Boží přítomnost. Jako Eliáš posilněný chlebem dokázal putovat čtyřicet dní a nocí pouští, tak i karmelitán se učí, posilován eucharistií, kráčet odpovědně životem až k niternému láskyplnému spojení s Bohem.
Tuto zkušenost intenzivního vnitřního života s jeho jednotlivými etapami, krizemi, růstem bohatě rozvinuli a vylíčili ve svých spisech velcí španělští mystikové a učitelé církve Terezie od Ježíše a Jan od Kříže.
Karmelská spiritualita však neplodí kopie: každý z velké řady světců, které tento řád věnoval církvi, vnesl cosi nového, prožil intenzivně některý z aspektů tajemství nesmírné Boží lásky vůči člověku. Terezie od Dítěte Ježíše, Alžběta od Trojice, Edita Steinová ad. ukazují, že lze stále nově poznávat a nechat přetvářet svůj život působením Božího Ducha, a to vždy originálním, tvořivým způsobem.
Karmel ovšem působí také apoštolsky: snaží se různými způsoby podělit o bohatství svěřené duchovní cesty, nalezené hlubiny, a to jak v dílech zmíněných mystiků, tak konkrétní službou druhému člověku. Hlavní zůstává „péče o duši“, úkolem karmelitána/karmelitky je mj. doprovázet druhé v jejich hledání, aby nalezli své místo a styl pro svůj duchovní život.
Karmelitka v sobě tedy slučuje povolání k životu v ústraní, ke kontemplaci a život ve společenství sester. Mlčení a samota tu mají velkou hodnotu, vždyť první poustevníci v jeskyních na hoře Karmel „dnem i nocí meditovali o zákoně Páně“, ticho ovšem není samoúčelné: má nám napomoci lépe vstřebat Boží slovo, které denně přijímáme v liturgii a v tiché meditaci ho necháváme pronikat do hlubin našeho nitra.
Společný život znamená, že žijeme ve stejném domě, každý den společně slavíme liturgii i stolujeme, scházíme se ke společné duchovní četbě a k „rekreaci“, tedy nefomálnímu večernímu setkání sester.
Služba druhým může mít i jiné podoby než je modlitba a péče o duchovní život, přizpůsobuje se místům a situacím, v nichž působíme.
-sd-
viz též Několik dalších textů k mystice…
