Do nového roku
Blaise Pascal
Nesetrváme nikdy v přítomnosti. Předbíháme do budoucnosti, která příliš pomalu přichází a jejíž běh bychom rádi uspíšili; nebo přivoláváme minulost, abychom ji zastavili, protože příliš spěchá: jsme tak nerozumní, že bloudíme v dobách, které nejsou naše, a nemyslíme na dobu, která jediná nám náleží, a tak nicotní, že myslíme na ty, které nejsou ničím, a bez rozvahy vyhýbáme se jediné, která jest. To tím, že přítomnost obyčejně nás poraňuje. Zakrýváme ji svému zraku, protože nás zarmucuje; a jest-li nám příjemná, litujeme, že mizí. Snažíme se udržeti ji budoucností a chceme užívati něčeho, co není v naší moci, v době, které se snad ani nedožijeme.
Ať každý zkoumá svoje myšlenky, uvidí, že všecky jsou zaměstnány minulostí a budoucností. Na přítomnost takřka nemyslíme; a myslíme-li na ni, to jen aby nám bylo jasno, jak si vésti v budoucnu. Přítomnost nikdy není naším cílem: minulost a přítomnost jsou naše prostředky; jediná budoucnost je naším cílem. A tak nežijeme nikdy, ale doufáme, že budeme žíti; ale protože se stále chystáme býti šťastni, jest nezbytné, že nejsme šťastni nikdy.
z Myšlenek
Tento příspěvek byl publikován
dne 29. 12. 2013 (Neděle) v 20.22 v rubrice Doporučená četba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
