Karmel Edith Steinové

Richard Rohr

Nejjednodušším pravidlem pro dobrou modlitbu je upřímnost a pokora. S těmito dvěma se nikdy s modlitbou nemůžeš minout. Mluv k Bohu upřímně. Nedávej se Bohu tak, jak si myslíš, že máš vypadat. Odevzdej se Bohu ve své nahotě, takový, jaký opravdu jsi, i kdybys mu měl dávat svůj hněv a svou roztržitost.

Učívali jsme se roztržitostem vyhýbat. Je ale daleko lepší jich užívat. Jestliže jsi celé odpoledne zaměstnán jednou myšlenkou, předej právě ji Bohu. Pane, proč jsem takto zajat ve své fantazii? Proč mě to pořád zaměstnává? Proč mě tenhle účet nebo splácení hypotéky nebo cokoli jiného tak rozčiluje? Namísto aby ses snažil toho zbavit a převáděl to kamsi do spirituálního či teologického světa, zapoj to do své modlitby. V tom je význam celistvé modlitby ve světě, ve kterém se Slovo stalo tělem.

Svatý Pavel hovoří o modlitbě, která neustává. Nemluví o tom, že bychom měli trávit čas v duchovních myšlenkách nebo v rozjímání o Bohu. Modlitba znamená vidět to, co stojí před námi v jeho plnosti. Taková je pravá sekulární, biblická, hebrejská forma modlitby. Odpovídat celistvým způsobem na život tak, jak k nám přichází.

Namísto aby byl náš život egocentrickým monologem, stává se náš život teocentrickým dialogem. Uvědomuješ si svou potřebu ovládat, své strachy, svou vinu, své rozčilování, touhu po úspěchu? Je Ježíš ústředním bodem, ke kterému vztahuješ svůj život, takže tvému životu vládne? Pak to znamená, že jsi přijal Ježíšovu vládu nad svým životem. Nezáleží na slovech, ale na tom, aby tvůj střed neležel v tobě.

Tento příspěvek byl publikován dne 17. 12. 2007 (Pondělí) v 9.04 v rubrice Modlitba, kontemplace. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .