Karmel Edith Steinové

Milí přátelé pražského karmelu,
moc Vás zdravím, tentokrát z Trevisa, z mé nové komunity. Už je to půl roku, co jsem opustila Florencii, takzvané hnízdo našeho řeholního života a přesídlila tady do Benátska. Mimo jiné jsem se tady setkala s naší „pražskou“ sestrou Raffaellou, která se zde podobně nečekaně ocitla asi tři měsíce přede mnou. Jsme čtyři, dvě Italky, jedna sestra z Brazílie a já. Oproti životě v noviciátě – všechno je jinak 🙂 Vzpomínám na léto před třemi lety, kdy jsem se chystala na vstup do noviciátu a psala Vám o radosti z nově objevené cesty, o radosti z následování Krista. A teď jsem šťastně karmelitkou a ta počáteční radost je to, co mi zůstalo. Snad vše ostatní se změnilo. V noviciátě vše směřuje ke slibům, vše je příprava na. A pak to přijde a vy zjistíte, že teď to všechno teprve začíná. Cesta jde dál a konečně máte začít žít to, na co jste se připravovali. Žít váš příběh, váš život, vaši každodennost. Konec ideálů? Naopak.

Naše komunita se jmenuje MATER CARMELI a je to nejmladší komunita naší řeholní rodiny. Brzy bude mít dva roky a mluví se o ní jako o experimentu. Nachází se v centru Trevisa ve velikém komplexu budov tzv. Institutu Zanotti, což v době své největší slávy byla věhlasná škola patřící naší řeholní rodině. V minulém roce jsme zavřeli poslední část – mateřskou školku a nyní je to poloprázdný objekt ve kterém kromě naší malé mladé komunity žije ještě jedna komunita starších sester (spolu s „infermerií“ – nemocnicí pro staré sestry). Úkolem Mater Carmeli je prozatím především hledat, co po nás Pán chce, dnes, na tomto místě, v této situaci. Zlatá éra školských institucí je pryč a my se snažíme o spolupráci především s farností našeho „duomo“a s otci karmelitány, kteří se věnují pastoraci mládeže. Přes den máme v domě taky eucharistickou adoraci a usilujeme o spolupráci s laiky, kteří nám s adorací pomáhají. Všechny tyto aktivity teprve začínáme a zkoušíme a tedy hledáme, co by mohlo být to pravé. Tedy se nám tu snoubí sympatické a kreativní hledání nového s námahou nestability a nejasnosti, k čemu že tady vlastně jsme. Jednoduše řečeno: „work in progress“.

Ano, je to zajímavé, ale i namáhavé. Je namáhavé začínat zase znovu, zvykat si na nové prostředí, nové lidi, novou mentalitu. Je namáhavé učit se žít s novými sestrami, je namáhavé snažit se porozumět Boží vůli. Boží vůle. V christologii nám říkali, že Boží vůle je slovo, které ti Bůh říká. Superosobní, jenom tvoje. Bůh ho vyslovuje pořád a jenom ty můžeš toto tajemné slovo poznat, jenom ty a nikdo jiný, protože to slovo je to, kým jsi a kým se máš stát. A to slovo je možné poznat jen v dialogu s ním. Poznává se tak, že se na něj odpovídá. A odpovídá se na něj životem. Jak tak žijeme, tak jej stále lépe poznáváme a ono se stává úplným skrze naši odpověď, skrze náš život.

A to se mi líbí, protože to znamená, že vše, co se v životě děje, okolnosti, situace, lidi kolem, chyby, neúspěchy, krize, nejistoty… vše je součástí té ohromné cesty vztahu s Pánem. Vztahu, který člověka vede k objevení toho slova a k proměnění života v odpověď. V tomto světle všechny námahy a obtíže cesty přestávají být překážkou. Ne, nemizí, ale mají právo být a stát se součástí cesty. A to je to, co Vám i sobě chci přát. Ať máme trpělivost objevovat slovo, které je naše štěstí, naše povolání. A ať ho objevíme konkrétně, uvnitř našeho života. Ne někde mimo realitu, v našem vysněném klášteře, v naší vysněné rodině, v našich vysněných vztazích, v našich vysněných aktivitách, ale přesně tam, kde jsme, v každodennosti, s těmito konkrétními lidmi, s těmito konkrétními hříchy, s těmito konkrétními rezistencemi… Protože v tomhle dialogu s láskou Boží není nic zbytečné, ani chyby, ani neúspěchy. A všechno, co je do něj zahrnuto, se stane cestou, dialogem lásky, ve kterém ti Bůh pomalu zjevuje to slovo, které vyslovil nad tebou, s tebou a pro tebe, a které ty přijmeš tím, že ho žiješ v tvém příběhu.

Cesta je dlouhá a ne že by bylo vždy snadné jí rozumět… Ale že prý s láskou je to vždycky tak 🙂
Tak se mějte krásně a přeju Vám hodně odvahy a radosti na Vašich cestách.

sestra Irena

to auto ovšem není sester, abyste si nemysleli…

Tento příspěvek byl publikován dne 24. 5. 2014 (Sobota) v 16.24 v rubrice Karmelitánská témata, Zprávy a oznámení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .