«
»

Samota jest jako déšť

R. M. Rilke

Samota jest jako déšť.
Od moře stoupá k večerům;
z rovin dalekých a odlehlých jde k nebi,
jež ji vždycky má,
A teprv z nebe padá na města.

Prší k zemi v hodinách svítání,
když k jitru hledí všechny ulice
a těla, která ničeho nenašla
zklamaná a smutná od sebe upouštějí;
a když lidé‚ vzájemně se nenávidějící
v jednom loži spolu nuceni jsou spát:

tu samota jde jako říční proud.

přel. Jakub Deml

Tento příspěvek byl publikován dne 4. 1. 2008 (Pátek) v 9.39 v rubrice Kultura. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu. Verze pro tisk Verze pro tisk .

Jeden komentář k příspěvku “Samota jest jako déšť”

  1. OKMB říká:
    4.1.2008 v 10.25

    Bojím se lidských slov…

    S.M.Rilke

    Bojím se lidských slov, Ó jak je znám!
    Vše je jim jasné, těmto počtářům:
    a tohle je pes a tohle dům,
    a zde je začátek a konec tam.

    Mne děsí smysl, jejich hra s mým snad,
    oni ví všecko, co bude i je,
    jim žádný háj už neučaruje,
    hraničí s Bohem jejich dům i sad.

    Chtěl bych vás zadržet a varovat.
    Rád slyším věci zpívat, ach tak rád!
    Jen se jich dotknete, a oněmí.
    Vy mi je zabíjíte na zemi.

    (překl. Ladislav Fikar)

Zanechte komentář