«
»

Vyprchápání

Přítomen svátosti
choulím se do pokání
leč moje nahota
mi stále oddaluje zrání

Obelhán zpupností
pokorou blednu
Ve stoje nestojím
nevím kdy sednu

Zatínám pěstičky
moudrého dítěte
které už předem ví
jak zle je na světě

Nepláču slzami
Smíchem se nesměji
Smutek mě omámí
fikcemi nadějí

Klokoty zuřivé
jasného zření hlas
potrápí marnivě
nedočkavosti mé špás

Ztrácím vždy dopředu
na co se upínám
V ztrácení jiný svit
navždy si zhasínám

Jsem zlý duch svého já
mazlivý tužbořič
Vyprchám ze sebe
až bude všechno pryč.

Roman Ráček

Tento příspěvek byl publikován dne 14. 1. 2008 (Pondělí) v 9.14 v rubrice Poezie a příbuzná tvorba. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu. Verze pro tisk Verze pro tisk .

6 komentářů k příspěvku “Vyprchápání”

  1. eva šulcová říká:
    26.1.2008 v 22.46

    Díky za přehledné web stránky, Bůh Vám žehnej, milé sestry, na Vaší cestě k Bohu eva

  2. Nea říká:
    23.10.2008 v 19.24

    Děkuji za tuto báseň, je skvělá!

  3. Administrator říká:
    23.10.2008 v 20.23

    jo jo, to mi připomíná, že kdybys, milá Neo, zase něco měla v šuplíku, tak začátkem prosince bychom rádi podnikli další autorský večer. Nechceš se přidat?

  4. Nea říká:
    24.10.2008 v 6.22

    Administrator: děkuju za nabídku, teď právě nevím, jak to v prosinci bude, ale kdyžtak poprosím o přesné datum a vyjádřím se 🙂 Kdyby mi nic nestálo v cestě, ráda přijdu.

  5. Administrator říká:
    24.10.2008 v 7.29

    hm, no já tu nabídku myslím samozřejmě aktivněji, tj. přijít i s nějakou tvorbou , není to samozřejmě vůbec podmínka, ale návrh, takové ponouknutí 🙂

  6. Nea říká:
    24.10.2008 v 8.42

    Administrator: vždyť já to myslím taky tak 🙂

Zanechte komentář