Slabotáž
Pročpak slaboch – och – och – och
brousí zuby o naději?
Čistkypření zachtělo se
v mokvajícím vředění?
Kdepak – HUTNOST nenavrátí
řídké vůli pouháv NUTNOST!
„Bezodkladně dokončovat!“
– uchrání před tlením na dně
Pouhý pocit vírytí
nepodnítí vnitřní CHUŤ
bez níž Vůle nezvolí
cestu útrap nutné PRÁCE
Čekání však spolkne zcela
NADĚJÍDLO z NEREÁLNA
Rozhodnutí s Naplněním
pouhé Snění změnily by!
Zoufalešný Smutek nikdy
neuzdraví Slabotáž.
Roman Ráček
Tento příspěvek byl publikován
dne 14. 2. 2008 (Čtvrtek) v 15.16 v rubrice Poezie a příbuzná tvorba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
