Herman Hesse
„Upřímně řečeno, ono období známe velmi špatně, přestože je půdou, z ních vyrostlo téměř všechno, co dnes tvoří znaky našeho duchovního života. Podle Ziegenhalsse to byla doba v obzvláštní míře „měsťácká“ a dalekosáhle holdovala individulismu, jestliže my, abychom naznačili její atmosféru, uvádíme některé její rysy podle Ziegenhalssovy prezentace, pak s jistotou víme alespoň jedno, totiž že si tyto rysy nevymyslel a nezaznamenal je s nějakým nadměrným přeháněním, vždyť tento velký vědec vše doložil ohromným množstvím literárních i jiných dokumentů. /…/
Musíme přiznat, že nejsme s to podat jednoznačnou definici oněch produktů, podle nichž ono období nazýváme, totiž „fejetonů“. Jak se zdá, byly jakožto obzvláště oblíbená část obsahu denního tisku vyráběny po milionech, tvořily hlavní potravu vzděláníchtivých čtenářů, referovaly či spíše „rozprávěly o tisícerých předmětech sféry vědění a, jeví se to tak, ti chytřejší z fejetonistů si ze své vlastní práce často tropili žerty, alespoň Ziegenhalss přiznává, že narazil na velký počet takových prací, u nichž, protože by jinak byly zcela nepochopitelné, se kloní k výkladu, že jde o sebepersifláž jejich autorů. Je zřejmě možné, že do těchto průmyslově vyráběných článků byla vložena spousta ironie a sebeironie, k jejich pochopení by se teprve musel znovu nalézt klíč. /…/ Oblíbeným obsahem oněch článků bývaly anekdoty ze života proslulých mužů a žen a jejich korespondence, tituly zněly třeba „Fridrich Nietzsche a ženská móda kolem roku 1870“ nebo „Oblíbená jídla skladatele Rossiniho“ či „Úloha psíka mazlíčka v životě velkých kurtizán“ a tak podobně. Dále byly v oblibě historizující úvahy k aktuálním látkám rozhovorů zámožných lidí, například „Sen o výrobě umělého zlata v průběhu staletí“ anebo „Pokusy k chemicko-fyzikálnímu ovlivňování povětrnosti“ a stovky obdobných věcí. Když čteme Ziegenhalssem uváděné tituly takovýchto klábosů, náš údiv se ani tak netýká toho, že existovali lidé hltající je coby denní četbu, jako spíše faktu, že i renomovaní autoři s úrovní a dobrým předběžnýmvzděláním pomáhali „obsluhovat“ tuto obrovskou spotřebu nicotných zajímavůstek, jak přiznačně zněl výraz pro tuto činnost: ten výraz ostatně označuje i tehdejší vztah člověka k stroji. Občas byly obzvláště oblíbené dotazy k známým osobnostem o aktuálních problémech dnes, čemuž Ziegenhalss věnuje jednu zvláštní kapitolu, a kdy se například proslulí chemici či klavírní virtuozové vyjadřovali k politice a oblíbení herci, tanečníci, gymnasti, letci anebo i básníci k prospěšnosti či nevýhodám staromládenectví, k domnělým příčinám finančních krizí atakdále. Šlo přitom jedině o to, aby se spojilo nějaké známé jméno s některým právě aktuálním tématem: čtenář nechť si sám u Ziegenhalsse vyhledá do značné míry frapantní příklady, uvádí jich stovky. Jak řečeno, příměsí celé této agilnosti byl pravděpodobně velký kus ironie, možná to byla ironie dokonce démonická, zoufáalá, jen velmi obtížně jsme s to se zde nějak vcítit; avšak velké množství těch, kdo tehdy byli zjevně nápadně četbychtiví, přijímalo bezpochyby všechny ty groteskní věci s důvěřivou vážnosti. Změnil-li nějaký slavný obraz svého majitele, byl-li vydražován nějaký vzácný rukopis, shořel-li nějaký starý zámek, byl-li nositel starého šlechtického jména zapleten do nějakého skandálu, pak se čtenáři v celých tisících fejetonů nedovídali snad jen tyto skutečnosti, nýbrž už téhož dne či nanejvýš pozítří se jim dostávalo navíc spousty anekdotického, historického, psychologické, erotického a jiného materiálu k danému případu, nad každou denní událostí se vyléval příval horlivých pisálkovských mazanic, a prezentace, třídění a formulace všech těchto sdělení veskrze nesly pečeť překotně a nezodpovědně vyrobeného masového zboží. Ostatně, jak se zdá, k fejetonu patřily i určité hry, k nimž bylo čtenářstvo dokonce podněcováno a jimiž se zaktivovalo jeho přesycování vědomostmi, pojednává o tom dlouhá Ziegenhalssova poznámka o prazvláštním tématu „křížovka“. Tisíce a tisíce lidí, kteří povětšině vykonávali těžkou práci a prožívali těžký život, vysedávaly tehdy ve svých volných dhvílích a hrbily se nad čtverci a kříži z písmen a vyplňovaly prázdná místa v nich podle určitých pravidel. Varujeme se toho, abychom na to pohlíželi pouze z aspektu směšnosti a pošetilosti, a hodnáme se zdržet veškerého posměchu v té věci. Ti lidé se svými dětskými hádankovitými hradi a vzdělávacími články nebyli totiž nikterak bezelstné děti či hraví požitkáři, spíše se asi úzkostně krčili uprostřed politických, hospodářských a morálních kvasů a zemětřesení, vedli spousty hrůzných vojen a občanských válek a jejich drobné vzdělávací hry nebyly pouhým nesmyslným dětinstvím, nýbrž odpovídaly hluboké potřebě zavírat oči a před nevyřešenými problémy a úzkostným tušením zániku se utíkat do co nejbezstarostnějšího světa zdání. Vytrvale se učili řídit automobily, hrát obtížné karetní hry a snivě se věnovali luštění křížovek – neboť byli téměř bez ochrany vystaveni smrti, strachu, bolesti, hladu, církve už je nedokázaly utěšit, neradil jim duch. Načetli se tolika pojednání a vyposlechli tolik přednášek, a přitom si nedopřáli času a námahy, aby se posílili proti strachu, aby v sobě překonávali úzkost ze smrti; těkavě žili jen tak nazdařbůh a nevěřili v žádný zítřek.“
úryvek z románu H. Hesse Hra se skleněnými perlami (přel.V. Slezák, Volvox Globator 1996), s. 12-16.