Včera
jsme tedy absolvovali druhý praktickoteoretický úvod do kontemplativní modlitby. Jak jsme účastníkům slíbili, připojujeme powerpointovou prezentaci, kterou jsme komentovali na závěr včerejšího setkání: K čemu může být… .
Ve Fotoalbu také přibylo několik fotek z nedělního odpoledne a podvečera věnovaného Terezii z Lisieux.
Tento příspěvek byl publikován
dne 13. 3. 2008 (Čtvrtek) v 11.32 v rubrice Modlitba, kontemplace.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
14.3.2008 v 8.28
Moc pěkné. Děkuji. Při čtení mě pár věcí napadlo, ale jelikož jsem laik a neznám spoustu věcí, bylo by milé, kdyby těch šest bodů bylo vlastně rozebráno třeba po jednom článku.
Například pro klid duše mám třeba já ověřené, že třeba při pocitu křivdy ať už způsobené mnou či druhými mně je nutné tuto vyslovit, podívat se pozorně na ni a dát ji Bohu. V tom okamžiku žádám o odpuštění Boha, toho druhého, odpuštím sobě. A nakonec moc prosím Boha aby mi pomohl odpustit sobě samé. Protože se mi to zdá jako jedno z nějtěžších.
Ke klidu mysli je opravdu velice důležité se upnout na Boha. Ale je to dost těžké, protože i když si třeba upinám zpočátku na představu ukřižovaného Krista, současně vám právě začínají vybíhat jak je napsáno různé záležitosti, které ruší. Je zvláštní, že pokud si opravdu vytvořím stav nevšímavosti, začnu pociťovat pokoru a tím už je to lepší, to usebrání.
Pokud ale ovšem ty vjemy jsou přehlušující, musím uklidnit mysl tím, že začnu pozorovat své myšlenky a případně tu nejhorší vyberu a postavím se jí.
Ale znovu opakuji, když jsem to teď psala, popisovala jsem své dojmy a současně jsem si vybavovala, že takto to vlastně i popisovala sv. Terezie nebo sv. Jan od Kříže.
Proto jak pravila sv. Terezie je dobře se obrátit na učené a třeba vás požádat, abyste vytvořili systém právě třeba podle Karmelu a jejich rad.
Měli bychom potom Karmelskou metodiku?
14.3.2008 v 19.06
Milá paní Libuše, nejsem si jistá,“ zda ten „“systém““ je zobecnitelný a aplikovatelný na každého – tedy asi ano“, něco se dá zobecnit do praktických rad, ale pořád si myslím, že tím stejně člověk neobejde nutnost nějakého duchovního průvodce na té cestě,“ z masa a kostí.
Já osobně se na Karmelu prostě cítím „“doma“““, jsou mi životně blízká témata i jazyk, kterým o etapách duchovní cesty píše Terezie, Jan, jsem vděčná za Terezku i Alžbětu… ale pak se mi pramálo chce do nějakého metodizování, nesvedu to, nemám, alespoň v téhle době, od Pána k tomu ten dar a povolání. A divila bych se, že by se o to už někdo nepokoušel, nejsem tak zběhlá ve všech těch hromadách karmelitánských studií, které od šestnáctého století určitě napsali jiní… Velmi zdravíme!