Karmel Edith Steinové

Lev Veliký

Velikost Božího díla, nejmilejší, o mnoho převyšuje a překonává možnosti lidského vyjádření: tato obtíž, kterou pociťujeme, když ji máme vyslovit, se rodí z téhož důvodu, který nás nutí, abychom ji nezamlčeli… Radujme se tedy z naší neschopnosti vyjádřit tajemství tak velikého milosrdenství. Zatímco se cítíme nezpůsobilí vyjádřit vznešenost naší spásy, tušíme, že je pro nás dobře být přemoženi takovou velikostí. Nikdo totiž nedospěje tak blízko poznání pravdy než kdo porozumí, že ve věcech Božích, ať je sebepokročilejší, vždy ještě zbývá něco objevit. Neboť kdo se domnívá, že dospěl k cíli, po němž toužil, ne snad že by našel, co hledal, ale minul se ve svém hledání s cílem.

Lev Veliký (5. st. po Kr.) bývá považován za nejdůležitějšího papeže 5. století. Byl původně římským prefektem, posléze se stal mnichem a později papežským vyslancem. Když se v době stal římským biskupem, církev se v době úpadku římské říše a nájezdu „barbarů“ jevila jedinou stabilní institucí, která na sebe byla schopna uprostřed rozpadající se říše vzít některé sociální a kulturní role, které dříve náležely státu. Významně zasáhl do přípravy Chalcedonského koncilu (viz jeho christologický příspěvek zpracovaný v Tomus ad Flavianum).

Tento příspěvek byl publikován dne 3. 4. 2008 (Čtvrtek) v 8.18 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .