Ještě k samotě
Hraniční čas
Otevírá svou náruč
Chystá se ke spánku
Ale brání mu v tom zrnko písku
Bledost půlnoci…
Komu odpovídá?
Beztvarému snu
Či pohádce bez konce…?
Průzračná kapka se slanou chutí slz
Je radost
Tichá vzpomínka
Na vzdálené vzdechy…
Myšlenka pláče
Pokaždé, když chce uchopit minulost
Dech sladce vzlyká
Setřásajíc pachuť hořkosti…
(20. 5. 2008; 0:28)
Slzy, slzy, slzy
Derou se do očí
Proč, zač a k čemu?
Voda stéká…
Vrací se vzpomínka na večer
Radost a stesk zároveň
Nerozlučně propletení spojenci věčnosti…
Bůh nespí
Otiskl stopu do snivého ticha
Do duše, co s falešnou pokorou
Žebrá o milost
Proměnil se v útěšnou vláhu
A laská rozpraskané srdce bolesti…
Slzy, slzy, slzy
Voda spásně stéká…
(20. 5. 2008; 0:51)
Tento příspěvek byl publikován
dne 20. 5. 2008 (Úterý) v 14.25 v rubrice Kultura, Poezie a příbuzná tvorba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
21.5.2008 v 7.57
Dík, Barbaro! Omlouvám se za drobnou úpravu textu, takto jsme to domluvili s naším administrátorem. Tvoje fotky se tu objeví sotva přátelé dopošlou odkazy na jejich stránky, tedy doufám během tohoto týdne. Vše dobré zatím!
2.6.2008 v 17.27
Je to hezké. Děkuji vám za toho pro koho ta báseň byla. Ať už to byl kdokoliv. Možná vás má opravdu rád. Ať už je to vaše srdce, duše, nebo kdokoliv jiný. Protože možná že ten komu to bylo psáno, byl vaším odrazem. Asi proto, že v Bohu jsme všichni jedno.