Tři cesty ke smyslu
Viktor Frankl
Jak učí logoterapie, máme k dispozici tři cesty, jimiž se lze dostat ke smyslu v životě. První je ve vytváření díla nebo ve vykonání činu. Druhá tkví v prožívání něčeho nebo v setkání s někým; jinými slovy, smysl může být nalezen nejen v díle, ale i v lásce.
Nejdůležitější je ovšem třetí cesta ke smyslu v životě: dokonce bezmocná oběť beznadějné situace, tváří v tvář osudu, který nemůže změnit, je s to překonat samu sebe, je s to vyrůst nad sebe, a tím se změnit. Člověk tak může přeměnit osobní tragedii ve vítězství. Edith Weisskopf-Joelsonová vyjádřila naději, že logoterapie “může být protiváhou určitým nezdravým tendencím v současné kultuře Spojených států, kde nevyléčitelným trpitelům je dána velmi malá příležitost, aby mohli být hrdí na své utrpení a aby je mohli považovat spíše za povznášející než ponižující”, aby tak “nemuseli nejen být nešťastní, ale nemuseli se stydět za to, že jsou nešťastní”.
Tento příspěvek byl publikován
dne 27. 5. 2008 (Úterý) v 20.28 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
2.6.2008 v 17.15
Ale to jde jen v lásce Boží za spolupráce všech bratří a sester, kteří ho s láskou opatrují, dávají mu najevo to co právě potřebuje. Obdivuji zasvěcené osoby. Protože už jen slovo zasvěcené svědčí o následování našeho Pána, to že splývají s ním a že jsou těm trpícím tím co zrovna potřebují. Maminkou, sestrou, bratrem i třeba dítětem, přítelem a vším. Zasvěcená osoba je člověk, který doplní to co trpícím chybí. Bez lásky kterou je Kristus je každá věda jen prázdnota. Protože vědění slouží k plné lásce.