Francisco Osuna: Zajatectví lásky
Duše jako zajatec
Nepolekej se námahami začátku, neboť jestliže nad nimi zvítězí vytrvalost, bude se ti vše jevit snadné a přijde den, kdy začneš celou intenzitou svého nitra hledat vzácnou moudrost, která se nalézá ve škole kontemplace. Potom se už nebudeš moci odpoutat. Budeš spíše vidět, jak se podivuhodně nacházíš ve vězení lásky, z něhož už bys nikdy nechtěl být vysvobozen.
Bůh jako zajatec
Přitom zde i duše zajme Boha, spoutá ho, aby ho unesla pouty lásky a touhy, protože Bůh se z lásky nemůže vyprostit. Spíše se stává přemoženým jako volavka, když se na ni vrhne dravý pták. Když je Bůh takto láskou zajat, uvede ho duše nejen do domu, nýbrž i na lůžko své matky, jak je to vyjádřeno ve Velepísni.
Milující vůle je matkou duše, jí vděčí za svůj úspěch. Domem je srdce: Bůh není jenom uveden do tohoto domu, nýbrž je uveden i do usebrání kontemplace, o níž jsme mluvili. Ona je lůžkem, ve kterém je Bohu blaze. On uvrhne příbytek do hluboké tmy, uzavře okna smyslů, a podává uspávací nápoj, víno s mnohým kořením, aby ho měla stále u sebe. Všechna přání duše jsou zaměřena jenom na Boha. A tak mu dává pít mošt z granátových jablek, totiž žár svého nejhlubšího nitra, zářící láskou v čisté nádobě duše.
Okoušej tedy bratře a viz, jak milý je Pán, který působí, že když mu duše podává k pití svou náklonnost a touhu, je to ona sama, která je zajata a opojena moštem žhoucí lásky. Proto zapřísahá a prosí Pán, aby jeho milovaná po požití vína nebyla probuzena, dokud si to nepřeje. Ona sama má určit tu chvíli, neboť Bůh je vždy ten, který miluje nejdéle. Nevěsta říká, že Pán položil svou levici pod její hlavu, aby tak pozvedl nejvyšší část její duše nad všechno stvořené. Pravicí pak jí objímá, neboť ona se vidí obejmuta věčností, kterou nazírá.
Tento příspěvek byl publikován
dne 30. 6. 2008 (Pondělí) v 18.45 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
