Francisco Osuna: Bourec a motýl

Všichni, kdo usilují o dokonalost, dosáhnou vrcholu, když už nebudou hledat vlastní ctnosti, vlastní pokrok, nýbrž Boha samotného. Takže budou žít jen a zcela láskou. Podobají se motýlu, který se po vykonaném díle vylíhne z bource. On se živí už jenom láskou, aniž by se staral o něco jiného.

Je to obtížné vysvětlit pouhými slovy. Nemohou to vysvětlit ani ti, kdo toho v životě dosáhli, neboť už nedbají o své ctnosti a dobré skutky, nýbrž jen o lásku, bez které se jim, vše zdá nepatrné.

Kdyby mohli dva lidé létat a jeden by toužil nahoru, aniž by pohlédl zpět, druhý pak by odhadoval vždy znova při pohledu dolů dosaženou výšku, je jisté, že ten druhý se ve svém letu opozdí oproti tomu, který se netáže, jak vysoko už dospěl, protože se dívá jen na to, co je před ním a kolik má ještě uletět.

Kdo správně promyslí tento příklad, pozná, že musí svou lásku odpoutat od ctností a zaměřit ji k nejvyššímu Bohu, k němuž toužíme být povznéseni. Filosofovi je ctnost účelem a cílem. Křesťanu však jen prostředkem, aby došel k dokonalé lásce Boží – hledá ctnosti ne kvůli uspokojení, které mu nabízejí, nýbrž jedině proto, že bez nich nemůže dosáhnout dokonalé lásky, která je naším životním cílem.

Jeden komentář k příspěvku “Francisco Osuna: Bourec a motýl”

  1. OKMB-TOK říká:

    To je nádherné. Před asi dvěma či třema dni jem si vzpomněla na film z dětství Vinetou a Old Shaterland.
    Vzpomínáte jak tam byl ten motýlkář? Byl hubený, veselý. Na sobě měl traperskou výstroj a v ruce svůj široký klobouk a snažil se chytnout motýla, který seděl na prerijní květině. V mé vzpomínce ale motýla nechytil.

Zanechte komentář