Karmel Edith Steinové » Terezie Ježíšova: Vnitřní hrad

Terezie od Ježíše: Vnitřní hrad

„Důstojnost člověka je založena především na jeho povolání ke společenství s Bohem (unio). K dialogu s Bohem je člověk zván již od svého vzniku: existuje, protože ho Bůh z lásky stvořil a právě Boží láska ho neustále udržuje při životě. Jen tehdy žije plně podle pravdy, když tuto lásku svobodně uznává a dává se svému Stvořiteli.“ (GS 19)

  • povolání člověka
  • dialog s Bohem
  • existence, která je založena na lásce
  • autentická, pravdivá existence, kdy je člověk schopen důvěry, tj. „vydat se“ jejímu zdroji bez obav, že bude manipulován ve svůj neprospěch

Během roku 2007 jsme se ve čtrnáctidenních intervalech scházeli se skupinou přátel ke společné četbě spisu Vnitřní Hrad, jehož autorkou je španělská karmelitánská mystička Terezie od Ježíše. V četbách z děl autorů velkých duchovních tradic navážeme zřejmě na podzim, o jaký text půjde zatím nebylo stanoveno. Pro případné zájemce ponecháváme k dispozici materiály, které byly pro tento cyklus připraveny, včetně nového překladu Vnitřního hradu. Jeho autorkou (a také zpracovatelkou většiny komentářů) je sestra Denisa, na kterou se případně obracejte s dotazy. Scházející kapitoly opravdu zatím schází přeložit 🙂

Struktura setkání
19.05-19.25 tichá modlitba (různé modlitební styly v praxi)
19.30 – 21.00 společná četba textu s komentářem
21.00 – 21.30 volná diskuse

Výběr textů
Leden: kontext, život
Únor: klíčové pojmy, předmluva, doslov
Březen: 1-2 H
Duben: 3 H
Květen: 4 H
Červen: 5 H
Říjen: 5-6 H
Listopad: 6-7 H
Prosinec: 7 H

„Mnoho svatých a dobrých lidí psalo o velkém dobru, které člověku přináší pravidelná modlitba, mám na mysli vnitřní modlitbu – a chvála Bohu za to! Kdyby tomu tak nebylo, neodvážila bych se tím zabývat, přestože nejsem příliš pokorná, i když zase ne tak domýšlivá.
Mohu mluvit jen o tom, co jsem sama zakusila: tedy, že ten, kdo začal pěstovat modlitbu, ať se jí za žádných okolností nezříká. I kdyby upadl do hříchu, modlitba mu pomůže navrátit se k dobrému a napravit zlé, avšak bez ní by to bylo mnohem obtížnější.
A kdo s ní ještě nezačal, pro lásku Boží ho prosím, aby se nepřipravoval o takové dobro. Není třeba se zde bát, nýbrž toužit; i kdyby někdo nepokročil a nesnažil se být tak dokonalý, že by si zasloužil útěchy a radosti, které Bůh naděluje – to nejmenší, co získá je, že začne rozumět a kráčet po cestě do nebe. Jestliže vytrvá, věřím, že Bůh je milosrdný a nikdo nemá Boha za přítele nadarmo, vždyť vnitřní modlitba, podle mne, není než vztah přátelství, časté pobývání o samotě s tím, o němž víme, že nás miluje.“

Život 8,5

Texty