Ignaciánské filmové exercicie
– oč běží –
Na první pohled kombinace „exercicie a film“ může někoho iritovat, a to jak časté návštěvníky kin, tak zkušené účastníky exercicií: film přeci jen bývá dosud (a přiznejme, že ne vždy neprávem) považován za lehký, ba povrchní umělecký žánr, zatímco exercicie jsou synonymem vážných a přísných duchovních cvičení.
Pokud se na věc budeme dívat takto, není tedy jasné, zda lze film integrovat do exercičního procesu. Existuje však přeci jen několik známek, které se zdají mluvit ve prospěch filmu. Vyjděme z toho, k čemu se hodí exercicie.
Mohou nám posloužit, jestliže se tážeme po tom, co jsme dosud žili; když chceme nějak nově orientovat nás život; když usilujeme o to, hlouběji se ponořit do tajemství evangelia; jestliže stojíme před důležitým rozhodnutím a chceme, aby odpovídalo našemu křesťanskému přesvědčení; jestliže se zcela vážně ptáme, jaké je naše povolání, kde je vlastně naše místo ve světě. V takových případech se exercicie velmi osvědčily.
Během exercicií bývají denně čteny některé biblické texty případně společně slavena liturgie. Při četbě o Ježíšově životě bývá „čten“ i vlastní život. Ignácova exerciční knížka doporučuje na této cestě zachovávat přísné mlčení. Mluví se pouze mezi exercitantem a doprovázejícím, při slavení eucharistie a pokud k tomu doprovázející přímo vybídne.
Všechny tyto prvky jsou velmi důležité i ve filmových exerciciích. Jejich specifikem ve srovnání s ostatními typy exercicií je, že slovní impuls vedoucího kurzu je z větší části nahrazen filmem.
Vhodný film základní dynamiku exercicií podpoří nebo dokonce přímo zesílí. Někdy se stane, že se na plátně setkáváme se scénami jakoby z vlastního života, na které jsme ovšem už dávno zapomněli. Jindy se film stává přímo klíčem k dosud neprobádaným komnatám našeho vlastního nitra (našeho „vnitřního hradu“, poznamenala by Terezie z Avily). Obrazy se mohou vrýt hluboko do duše, mohou být někdy daleko účinnější než slovo. Obraz může zapůsobit i očistně. To všechno tedy naznačuje, že film může být velmi vhodným prostředkem k dosažení cíle exercicií, tedy pomoci v přerodu k novému, plnějšímu životu.
Abychom se však přesvědčili, lze-li skutečně propojit exercicie a film, a pochopili, oč zde běží, je třeba, abychom si to sami vyzkoušeli: nechat se v tiché meditaci den po dni inspirovat filmem, který zachycuje některá z oněch základních napětí lidské existence kdesi mezi svobodou člověka a jeho určeností vztahy či prostředím, mezi vzdorem a přijetím skutečnosti atd.
Meditace nad filmem
- Příprava
a) Stanovím si, že nyní budu určitou dobu věnovat meditaci.
b) Zaujmu tělesný postoj, který mi pomůže, abych se vnitřně ztišil. Nechám za sebou všechen shon všedního dne. Ničím se nezabývám, nepracuji, dýchám klidně.
c) Když mám pocit, že jsem se do jisté míry ztišil, pokusím se formulovat vlastními slovy asi takovouto přípravnou modlitbu: Bože, tak jsi nekonečně větší a zcela jiný, předstupuji před tebe zde přítomného a přeji si, abys ve mně působil. Dopřej, abych se nastávající čas meditace mohl prožít tak dobře, jak je to jen možné, abych v něm byl přítomen svým nitrem, city i myšlenkami.
d) Mám-li pocit, že jsem klidný, začnu se věnovat filmu. - Procházet film
Před svým vnitřním zrakem si přehraji film, pokouším si ho vybavit co nejplastičtěji: jednotlivé osoby, děje, dialogy, místa, nálady, osvětlení apod. - Zastavit se u jedné či několika scén, vnořit se do nich
U jedné či několika scén, které mě obzvláště oslovily (ať už pozitivně nebo naopak) se zastavím. Může to být jen jediné slovo či věta z filmu. Mohl jsem se najít v určité postavě, místě, názoru. Setrvám u oné scény tak dlouho, dokud mě oslovuje. Jestliže ve mně nějaká scéna vyvolala bolest, radost, zlost nebo útěchu, uvědomím si tyto pocity a dovolím sám sobě, abych je opravdu prožil. Prožiji je do hloubky a předložím je Bohu. Když jsem určitou scénu „vychutnal“, vytěžil z ní, co bylo možné, přesunu se k další scéně atd. - Závěr meditace
Na závěr meditace oslovím Boha. Mluvím s ním jako spolu rozmlouvají dva přátelé o tom, co jsem během meditace prožil. Pak opustím meditační postoj, pokloním se. - Ohlédnutí
Přehlédnu zpětně čas strávený meditací a přemítám, co se během něj odehrálo. Cítím-li potřebu vyjádřit něco z obsahu meditace písemně, učiním to.
