Karmel Edith Steinové

Rabi Mendel z Kotska, pravil jednou ke shromážděné obci: „Co vlastně od vás žádám! Pouze tři věci: neopouštět to své, nepošilhávat po cizím, a nemyslet na sebe.“
To znamená: za prvé, že každý má uchovávat a posvěcovat svou duši v duchu jí vlastním a na svém místě; za druhé, že každý má ctít tajemství duše svého bližního a nevnikat do něho s nestoudnou zvědavostí a nevyužívat je; a za třetí, že se má každý v souladu se sebou a v soužití se světem chránit toho, aby se soustředil jenom na sebe.

M. Buber, Cesta člověka podle chasidského učení

Je něco, co lze najít ne jediném místě na světě. Je to veliký poklad, možno ho nazvat naplněním bytí. A místo, na kterém se dá najít tento poklad, je tam, kde se člověk právě nachází.

Většina z nás si jenom ve vzácných okamžicích úplně uvědomí skutečnost, že jsme ještě neokusili naplnění bytí, že náš život na tom opravdovém plném bytí nemá podíl, a že žijeme takřka mimo pravé bytí, proto neustále cítíme nedostatek, a do jisté míry se snažíme najít kdesi to, co nám chybí. Někde, v nějaké části světa nebo ducha, jenom ne tady, kde právě jsme, zde, kam jsme byli postaveni – právě zde, a nikde jinde však poklad nelze najít: v prostředí, jež vnímám jako přirozenou polohu, danou mi osudem, v tom, s čím se denně potkávám, a co mě dennodenně podněcuje, spočívá můj bytostný úkol a naplnění bytí, které se otevírá mému rozhodnutí.

M. Buber, Cesta člověka podle chasidského učení

Kdo neustále myslí na zlo, které způsobil, a ustavičně o něm mluví, nepřestávaje se obírat tím sprostým, co učinil, spočívá neustále v tom, na co myslí, celou svou duší úplně vězí v tom, o čem přemítá – a tak tkví celý v té sprostotě. Takový člověk se zajisté nemůže změnit, protože jeho duch zůstane hrubý a jeho srdce zkažené, a ještě je z toho smutný. Co vlastně chceš? Míchej bahno sem, míchej ho tam, přece zůstane bahnem. Zhřešil, nezhřešil, co mají z toho v nebi? Pokračování »