Mystika a schizofrenie
„Byli velcí mystikové opravdu schizofreniky? Nebo jsou snad schizofreničtí pacienti mystiky? Hledání podobností a rozdílů mezi mystickými a psychotickými zážitky nás přivedlo k rozhodnutí prozkoumat oba fenomény podrobněji….“ (z úvodu)
Pokud vás zajímá propojení duchovní sféry a lidské psyché, doporučujeme vaší pozornosti knihu psychologa a terapeuta Jana Bendy s názvem Mystika a schizofrenie. Mystické zážitky jako předmět klinického zájmu.
Celý text je vám případně k dispozici i v naší klášterní knihovně, pokud byste si do něj přáli začíst se i on-line, najdete ho např. zde.
Tento příspěvek byl publikován
dne 4. 10. 2008 (Sobota) v 18.31 v rubrice Mezi duší a duchem.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
6.10.2008 v 10.29
No, v poslední době mě nezajímá nic jiného:-)… Ale mělo by se sem umístit varování, může to být pekelně nebezpečné:-).
6.10.2008 v 12.07
no to v té práci snad taky je zmíněné, že to není vůbec žádná legrace 🙂
12.10.2008 v 18.21
Taky se často ptám. Ale mystika zní lépe. Pokud to totiž vnímáte jako nemoc, jste ochromeni, pokud to vnímáte jako proroci, naplňuje vás to pokorou před velikostí Boží. Před častou nezměnitelností jeho rozhodnutí.
Jiná věc je samozřejmě Matrix a jemu podobné technické novinky, tam vás to ani tak neochromí, tam hlavně vzpomínáte na Senecu a jeho stoicismus. A nakonec naději, že se stane Boží zázrak.
12.10.2008 v 18.48
Jo, ale mě se i líbí, že se dají najít kritéria, kdy se člověk jednak ptá, co se mu to vlastně děje a jestli je mu to k růstu v lásce nebo naopak k dalšímu pohybu k depresi – a pak že to právě bývá někdo „druhý“ (člověk, kniha, událost), kdo nás upozorní, že je třeba nějakému tématu vůbec věnovat čas ve svém životě.
12.10.2008 v 20.14
No, to je přesně tak. To je jako malé děcko, když se ptá co se to vlastně děje, že ten budík tiká. A my mu řekneme, že venku svítí sluníčko. A to dítě ví, že budík tiká i když prší a to sluníčko na to nemá vliv. A tak i to malé dítě je z nás v depresi. Pak vezme kladívko a rozbije budík. Uvidí moc koleček, ale budík už netiká. To je proto, že se to děcko pořád ptá, ale mu neumíme odpovědět nebo nechceme. Kdyby jsme si dali čas a vysvětlili mu proč budík tiká, tak by vesele odhopkalo a rostlo v lásce. Pane můj, už vím proč jsi stvořil jeskyně!