Život jako dějiny VII.
A. Cencini
Metodologické poznámky k dosud řečenému:
* Nejde o prosté školní cvičení, psychologický test ani o pouhou psychodiagnostickou introspekci, nýbrž o skutečně duchovní úkon, který využívá podnětů z oblasti psychologie.
* Má se provádět v ovzduší hluboké modlitby, a to modlitby k Duchu svatému, který je Boží pamětí a „dobrou“ pamětí člověka.
* Nespokojit se s celkovým a souhrnným pohledem, nýbrž věnovat pozornost detailům, onomu „lehkému vánku“ Eliášovu.
* Nemít naspěch a nedomnívat se, že musíme ihned všemu porozumět. V našem životě jsou a mohou být skutečnosti nebo okolnosti, které zatím neumíme pochopit a rozluštit. Čas plného porozumění teprve nastane. Kdo se může domnívat, že ihned všemu rozumí? Lepší je tedy za každou popsanou stránkou ponechat jeden bílý list.
* nedomnívat se, že „už vím“ nebo že jsem už odvedl kus práce.
* vyhýbat se všeobecnostem, hotovým frázím, předpojatostem, přibližným a povrchním interpretacím.
* učit se namáhavému umění „odstupu“ (distacco), těžit z událostí, stále si připomínat, že je třeba umístit událost nebo detail do celkového životního rámce nebo minulost do budoucnosti.
* Jde o to naučit se „modlit se v tom, co se děje“, zvláště v těch událostech, které je těžké přijmout a pochopit.
* Z této práce by měly pozvolna vzejít tyto výsledky:
– lepší sebepoznání a poznání vlastního životní volby;
– lepší poznání Boha a jeho tváře;
– smysl pro hlubokou vděčnost za život a za lidi;
– větší odpovědnost za život jako takový;
– schopnost rozlišovat;
– osobnější modlitba a hlubší víry (schopnost vytvořit vlastní žalm 151 nebo vlastní Magnificat);
– větší znalost posvátných textů.
(pokračování příště)
Tento příspěvek byl publikován
dne 22. 2. 2009 (Neděle) v 13.34 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
